Ticho. To je hlavní rozdíl, kteří vidí hokejisté ze zámoří na trénincích s českým výběrem na mistrovství světa ve Finsku oproti NHL.
Kapitán Robert Reichel přišel po svém prvním rozbruslení v Helsinkách za koučem reprezentace Slavomírem Lenerem a říká mu: "Trenére, mě to připadá jako němý film."
Kouč přiznává, že oproti zámoří na sebe "evropští" hokejisté tolik nekřičí, když je puk ve hře. "I já jsem na to byl v Americe zvyklý, ale teď už jsem delší dobu tady, takže mi to už tak nepřijde," říká Lener, který má za sebou štace v Calgary a na Floridě.
Obránce Pavel Trnka vzpomíná, jak po něm po příchodu do Anaheimu okamžitě chtěli, aby se spoluhráči na ledě mluvil. "Trenér na mě hulákal, ať si pořád něco povídám aspoň s parťákem v obraně," vypráví.
"Tehdy jsem ještě neuměl anglicky, ale on říkal, že mu je to jedno jestli česky nebo anglicky, hlavně ať prý něco slyší." Když už si nerozumí, alespoň si hokejisté si díky tomu lépe uvědomí pozici spoluhráčů.
Chybějící komunikace je jediným velkým rozdílem, kterého si hokejisté z NHL na trénicncích všimli. "Sláva Lener působil v zámoří a snaží se vést zdejší přípravu podobně. Hodně intenzivní a kratší úseky," popisuje Trnka.
Tím, že hraje ve dvojici s Jaroslavem Modrým, mu odpadají starosti, jak si přeložit zažité povely zpět do češtiny. "Máme tři základní věci, které používáme nejčastěji: Dozadu, hodit na parťáka nebo sdělení, že s tím šlapeme sami za branku," přiblížil obránce Floridy něco ze slovníku obránců. "Ale přehodit to do češtiny by nebyl problém," ujišťuje.
