S o rok mladším bratrem Michalem a dalším objevem Davidem Ciencialou tvoří čtvrtou řadu Třince, která Oceláře v play off táhne.
Sourozenci jako caparti začínali s hokejem v Novém Jičíně. „Odmalička nám to šlo. Vyhrávali jsme turnaje, tak nějak jsme stoupali, až jsme přešli do Třince. Vůbec mě ale nenapadlo, že si tady někdy zahraju s klukama z NHL,“ líčí Ondřej.
Děda oběma připomíná historky z dětských let na ledě: „Vypráví nám, jak jsme si to dávali, že byla radost se na nás dívat a soupeři se vyptávali, co to mají v Novém Jičíně za šikovné bráchy.“
Silné vazby z dětství zůstaly, Kovařčíkové je teď umějí předvést i v extralize, o níž kdysi snili. „A teď mi přijde neuvěřitelné, že ji opravdu hrajeme,“ říká Michal nadšeně.
Při hře o sobě navzájem vědí. „Což nám na ledě hodně usnadňuje situaci,“ míní Ondřej.
A hokejová podobnost?
„Oba jsme spíše techničtí hráči, žádní bouráci. Brácha je trochu šikovnější, což doháním celoplošným hokejem,“ srovnává Ondřej.
Michal namítá: „Nevím, jestli jsem šikovnější. Jednou dá gól brácha, jindy nahraje on mně, ale vyjde to nastejno. Ale pro dědu jsme my dva nejlepší. On to hodně prožívá.“ Stejně jako jejich máma, která bývá tak nervózní, že na zápasy raději nechodí.
Radost, že se bratrům daří, má i Jaroslav Fleischmann, otec někdejšího hráče NHL Tomáše Fleischmanna. „Je to náš nevlastní táta,“ vysvětluje Ondřej. „Hodně nám radil a mě trénoval kdysi v Novém Jičíně,“ dodává Michal.
V Třinci říkají Kovařčíkům bratři Sedinové.
„Asi hrajeme fakt dobře, když jsme si vysloužili takovou přezdívku,“ říká Michal s úsměvem.
„Už jsme si na to zvykli. Když vás přirovnávají k jedněm z nejlepších hokejistů, co byli v NHL, taková lichotka potěší. Ale my jsme Kovařčíci!“
