Třinecký hokej slaví 80 let. Byli jsme rybnikáři, vzpomínají pamětníci

Rybnikáři. Tak si ještě dnes říkají bývalí třinečtí hokejisté. O umělém ledu, o kryté hale, si do roku 1967 mohli nechat zdát. A co teprve v úplných začátcích, které se datují k 27. prosinci 1929? To je datum, které Třinečtí označují za zrod hokeje ve městě. Letos si připomínají 80 let.

Hokejisté SK Třinec, předchůdci současných Ocelářů | foto: 80 LET TŘINECKÉHO HOKEJE

Z HISTORIE

Rok 1929
Josef Šafarčík, Ruda Polok, Karel Bašta, Karel Cieslar aWilfrid Haberman tvořili základ historicky prvního mužstva SK Třinec na konci roku 1929. U jeho kolébky stál sportovní organizátor Boleslav Moravec.

Sezona 1930 až 1931
Třinečtí sehráli první mistrovské zápasy v I. třídě Slezské župy hokejové, která vznikla v prosinci 1931.

Sezona 1931 až 1932
První župní zápas se hrál 15. února 1932 pod hlavičkou bývalé Těšínsko - Ostravsko s výsledkem 0:3. Tehdejší pokladník župy si napsal: "Pokladní příjem pouze 138 K, zatímco režie utkání byla 216 K."

Sezona 1937 až 1938
V roce 1937 došlo k reorganizaci soutěží. Ve všech župách byly utvořeny divize. Ve Slezské měl hrát AFK Nový Bohumín, SK Železárny Třinec, Ostravice, Frýdek a Tatra Kopřivnice. Leč pro nepříznivé počasí nebyla soutěž vůbec rozehrána.

Sezona 1949 až 1950
Třinečtí funkcionáři poprvé začali uvažovat o stavbě zimního stadionu. Vypracovali projekt, získali pozemek pod Borkem, ale neměli peníze.

Sezona 1966 až 1967
Třinečtí se konečně dočkali zimního stadionu, který otevřeli 17. února 1967. Střechy se ale dočkal až 31. prosince 1976.

Sezona 1969 až 1970
Třinečtí poprvé hráli II. ligu. A zachránili se.

Sezona 1994 až 1995
Postup do extraligy. Třinečtí přešli přes Jindřichův Hradec.

Zdroj: 80 let třineckého hokeje

Žádný z pamětníků se už toho nedožil. "Z té doby už nežije žádný hráč. Poslední byl Karel Cienciala, a ten zemřel loni," řekl Eduard Machaczek, který je chodící kronikou třineckého hokeje.

Vzpomínat tak mohou především hokejisté poválečných generací. "Byli jsme rybnikáři," tvrdí Otto Lanc, který si vybavuje především zápasy v oblastním přeboru. Bylo to samé derby. "Opava, Vítkovice, Baník, Olomouc, Vsetín, Kopřivnice..." vypočítal nejčastější soupeře.

"Tehdy jsme ale neměli ani zakřivené hokejky jako dnes, ani helmy. Hráli jsme v ruských čepicích, jak se jim říkalo," připomněl Josef Kedzior. "Led jsme si připravovali sami, když mrzlo. Boční mantinely byly nízké, vyšší byly jen za brankou."

Kedzior spolu s Karlem Bujokem tvořili známou dvojici hráčů, a to nejen hokejových. "Tehdy jsme zároveň hrávali i fotbal, to ještě šlo," usmál se Kedzior. "Jenže když naše fotbalové mužstvo postoupilo do druhé ligy, trenér nám dal vybrat: buď hokej, nebo fotbal."

Pro co se rozhodli? "Pro fotbal, protože jsme měli hodně dobrý mančaft," přiznal Josef Kedzior, jemuž je 73 let. To se potvrdilo v roce 1963, kdy se Třinečtí radovali z historického postupu fotbalistů do první ligy.

Na hokej ale s Bujokem vzpomínají moc rádi. Spolu s nimi byl v útoku Antonín Kubosz. "Říkali nám chuligáni, protože jsme byli v týmu nejmladší," podotkl čtyřiasedmdesátiletý Karel Bujok.

V minulosti sami patřili k oblíbencům třineckých fanoušků. Komu z dnešních hokejistů fandí oni? "Samozřejmě našim, domácím," řekl Josef Kedzior. "Martynek, Honza Peterek, Růžička, Kohn, v mužstvu jsou vynikající hráči jeden vedle druhého. My jsme na ně neměli. Hokej šel hodně dopředu, rychlostně i technicky. A zvláště fyzicky."

Kedzior připomněl, že v jeho éře se dva metry od mantinelu nesmělo vrážet do protihráče. "Dneska můžete všechno. Je to nádhera." A Kedzior s Bujokem i další bývalí třinečtí hokejisté pravidelně chodí na extraligu. "Ale i na fotbal," nezapomíná Josef Kedzior ani na svůj další oblíbený sport.

A bývalí hráči se shodují v jednom: Třinec si za ty hokejové roky extraligu zaslouží.

Mucina nahlédl mezi elitu jako první

Jindřich Mucina. To je první třinecký hokejový reprezentant, byť v juniorech. To je i první třinecký hokejista, který hrál v nejvyšší domácí soutěži. Ač se v Třinci narodil, s hokejem začínal v Opavě, kam šel na střední školu. "Tam byl umělý led, i když nezastřešený, dříve než v Třinci," vzpomíná Jindřich Mucina na své začátky.

Tehdy hráči neměli ani pořádné brusle. "Měli jsme lyžáky a na ty jsme přišroubovali nože." Nejvyšší soutěž hrál v letech 1961 až 1964 v Českých Budějovicích, kam šel po vojně. "Předtím jsem pracoval v kanceláři, v Okresním stavebním podniku, ale na jihu Čech ze mě udělali zemědělce. Tehdy jsme všichni hráli až po zaměstnání."

V Opavě a po návratu i v Třinci pak hrál dlouhé roky druhou ligu. V ní pak třinecký tým i tři roky trénoval. Dnes dohlíží na vnuka. "Hraje za pátou třídu, snažím se mu předávat nějaké zkušenosti." Dnešní hokej je ale úplně jiný. "Rozhoduje síla, rychlost," tvrdí Jindřich Mucina. "Kdysi se hrálo více technicky, ne tak rychle. Třeba Rudá hvězda Brno tehdy všechny soupeře válcovala díky tomu, že všichni její hráči na tom byli výborně technicky."

A Mucina upozorňuje, že dříve nebyla liga tak vyrovnaná jako dnes. "Když poslední vyhraje nad prvním, tak se nic neděje. To za naší doby nebylo. Kdo byl první, tak byl první. A kdo poslední, tak byl poslední."