Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Turek táhne Calgary, touží i po reprezentaci

9 2003
Calgary - V zámořském hokejovém klubu Calgary se za tři měsíce vystřídali už tři trenéři, všichni posílali do branky Romana Turka. Jeho pozice jedničky zůstala pevná, i když se Flames nedařilo. Trpělivost a víra trenérů se vyplatila. V pěti posledních zápasech Calgary čtyřikrát zvítězilo a jednou remizovalo. V západní konferenci NHL už není poslední. Je to hlavně Turkova zásluha. Do branky nepustil náhradníka dvacet zápasů v řadě. Ještě nedávno tvrdil: "Hraje se mi těžko. Nesmím pustit víc než dva góly, jinak těžko uspějeme." To se mužstvo trápilo, nedařilo se hlavně střelcům. "Chytá se mi o hodně líp. Výhry mi hodně pomáhají," libuje si po úspěšné sérii.

V úterý pomohl k výhře 4:2 nad Coloradem, předloňským vítězem Stanley Cupu. Turek pochytal 31 střel, dostal jen dva góly, jeden od krajana Hejduka. Blahopřál mu i syn Eddie. Útočník žákovského družstva Calgary dostal jméno po otcově přezdívce, loni s týmem vyhrál oblastní soutěž. Kdo je pro klub větší posilou? "Doufám, že já," směje se Turek, mezi hokejisty známý jako Eda.

Na konci roku 2001 podepsal v Calgary čtyřletou smlouvu na 19 milionů dolarů. Společně se střelcem Iginlou má tým táhnout. Hned při prvním zámořském angažmá Turek vyhrál s Dallasem Stanley Cup. Tehdy byl ve stínu Eda Belfoura. Více šancí dostal v St. Louis a teď v Calgary. V oficiálním seznamu hráčů NHL se u jeho charakteristiky píše: Musí podat důkaz, že zvládne chytat pod tlakem, hlavně ve Stanley Cupu.

S Calgary se do play off loni neprobil. Tým čeká na postup už šest let! Je to možná klíčová sezona. "Kanadské kluby těžko shánějí peníze. Pokud znovu nepostoupíme, může to být úplný konec. I kvůli fanouškům to nesmíme dopustit, ve městě jiný sport nemají," říká Turek. Po špatném začátku se tým pod novým koučem Darrylem Sutterem zvedl. Boj o play off ještě nezabalil.

V případě neúspěchu dostane Turek zřejmě šanci od reprezentačního trenéra. Lener s ním povečeřel při své zámořské inspekci, s Turkem počítá pro mistrovství světa. "Rád bych se do reprezentace vrátil," připouští Turek. Naposledy chytal v národním dresu před sedmi lety, na pokaženém Kanadském poháru.

Na to už nemyslí. Zapomněl i na zkažený zápas s Carolinou, po němž ho diváci vyprovodili bučením. Gól dostal po špatné rozehrávce a zbytečném vyjetí z branky. Netrápí ho ani zraněný palec, kvůli kterému v listopadu chyběl sedm utkání.

"Měl jsem aspoň čas na rodinu." A na charitu. "Nejradši jezdím na tréninky dětí, chtějí vědět, jak chytat." U syna s tím nepochodí, v hokeji dal přednost útoku. "Jsem rád, že není gólman, moc bych mu do toho kecal. Radím mu: Poslouchej trenéra!"



Najdete na iDNES.cz



mobilní verze