V neděli jste nedohrál zápas s Havířovem. Jak jste na tom zdravotně před úterním derby na Slavii?
No, nezahraju si. Při souboji v rohu udělal jsem udělal prudký vratný pohyb a prasklo mi ve svalu. Zkoušel jsem další střídání, ale nešlo to. Nemohl jsem se zapřít. Byl jsem na vyšetření a ultrazvuk bohužel prokázal, že mám asi centimetrovou prasklinu na svalu v pravém boku, který se připíná k žebrům. Je to místo, kde člověk při hokeji potřebuje rotaci a je to hodně bolestivé. Čtyři až pět dní musím mít absolutní klid a denní rehabilitaci. Do hry zasáhnu až po převstávce.
Takže si v Edenu nezahrajete. Mrzí vás to hodně?
Na zápas jsem se těšil, ale určitě by mě víc štvalo, kdyby se mi to stalo v play off. Mrzí mě, že si v Edenu nezahraju, ale alespoň se půjdu podívat. S klukama ze Slavie jsem se o derby ani nebavil.
Sparta má tuto sezonu velké problémy se zraneními. Čím to?
Je to divné. Doufám, že se toho všichni zbavíme. Trenéři mají hrozně těžkou práci poslepovat sestavu na dva zbývající zápasy. O přestávce se snad všichni vrátí na led, potrénujeme a konečně budeme v plné síle. Důležité bude, abychom byli zdraví na play off.
Vy jste také nebyl zvyklý absentovat. Letos se vám kromě dvou změn dresu nevyhýbají ani zdravotní potíže. Má to nějaký dopad na vaší psychiku?
Taková sezona se někdy sejde. Člověk si něco představuje a dopadne to úplně jinak. Hlavně, že se mi to stalo před přestávkou, než v sezoně, kdy se hraje zápas za zápasem. Psychicky jsem ale v pohodě. Nemám problém. Jsem rád, že jsem zpátky v Praze, že hraju v dobrém mužstvu. Zranění k hokeji patří. Ale je až neuvěřitelné, co se teď ve Spartě děje.
Ono se moc nedaří ani výsledkově. Po páteční prohře v Plzni přišla remíza s Havířovem, s klubem odsouzeným k baráži. Bylo po utkání v kabině dusno?
Ani ne. Samozřejmě jsme byli rozčarovaní, ale v zápase jsme dělali, co jsme mohli. Jenomže prostě nevyšel - nedali jsme góly z šancí, které jsme si vypracovali. Trochu se na nás lepí smůla, ale na druhou stranu si musíme přiznat, že Havířov má poslední výsledky velmi dobré. Navíc hrají uvolněně, protože nemají co ztratit a když na Spartě vycítili šanci, ještě jim narostla křídla.
Sparťanský kotel si při zápase obrátil dresy naruby, napsal si na ně třináctku a vyvolával jméno Richarda Žemličky. Jak to na vás působilo?
Jasně, že si toho všiml si toho každý, kdo byl na hokeji. Upřímně se fanouškům nedivím. Je to nepříjemné, když hráč, který hrál v extralize jenom za Spartu, je najednou během sezony vyměněný někam jinam. Také jsem si to zažil na vlastní kůži a naprosto přesně se dokážu vcítit do Ríšovi situace. I když pro něj to asi muselo být ještě horší. Vůbec mu to nezávidím, ale dnešním hokeji jsou takovéto změny běžné.
Na Slavii po vašem odchodu do Plzně proběhl "jedenáctkový protest." Spojily se vám tyto dvě události?
Lhal bych, kdybych řekl, že ne. Souvislost jsem v tom viděl a docela mě z toho mrazilo v zádech.
Je jasné, že v hokeji se točí velká spousta peněz. Přesto, není škoda, že se z extraligy vytrácí klubismus?
My hráči jsme si na trejdy museli zvyknout a fanoušci si budou muset zvyknout také. Protože tím, že budou protestovat, si nijak nepomůžou. Ten trejd se stejně nevrátí. Nikdo neřekne: "Pojď zpátky, lidi tě tady chtějí."
Žemličkův odchod určitě otřásl i sparťanskou kabinou. Třeba Petr Bříza odmítl jeho odchod komentovat. Projevil se nějak výrazněji na náladě v mužstvu?
Je to interní záležitost. Ale můžu říct za sebe, že rozčarování bylo mezi klukama trochu cítit. Jenomže nemůžeme sedět na zadku a brečet, že tady Ríša není. Musíme hrát. Za to jsme placení a tak se k tomu musíme všichni postavit.
