Ještě před několika dny ležel v nemocnici. Ve třetím zápase čtvrtfinálové série s Českými Budějovicemi jej zranil Josef Štraub.
Absolvoval šest rentgenů hlavy, krku, hrudního koše. Lékaři zkoumali jeho páteř, zda vydržela náraz na mantinel. Sparťanský asistent Konečný se strachoval, že už si útočník v play-off nezahraje. „Moc jsem si toho nepamatoval. Jen náraz a tmu. Hlavu jsem měl jako úl,“ vzpomínal Havelka.
„Ale vydržela, naštěstí to byl můj první otřes mozku.“ Zatímco ostatní hráči se po dvou dnech volna vrátili k tréninku, on týden odpočíval. „Ležel jsem v posteli, krmil želvičky. Máme jich pět! A občas jsem venčil psa,“ říká s úsměvem.
Na tváři má několikadenní strniště, možná po vzoru nejproduktivnějšího hráče play-off Romana Šimíčka, zarostlého obra, s nímž hraje v útoku. Spolu s kanonýrem Ujčíkem vytvořili údernou sparťanskou sílu. První tvoří hru, rozdává nápadité přihrávky, druhý střílí góly. Havelka oba jistí, jako levé křídlo má spíše obranné úkoly.
Nedávno oslavil čtyřiadvacáté narozeniny, zranění jej provázejí celou kariéru. Pravidelně brzdí kdysi velký talent českého hokeje. Plastika křížového vazu na levém koleni, operace menisků. Nedávno otřes mozku... „Několik běžných zranění,“ mávne rukou. „Beru to tak, že se to muselo stát. Snažím se z toho poučit, být připraven. Do soubojů jdu jako první. Posledně se mi to nepovedlo. Soustředil jsem se na obránce, Štrauba jsem neviděl.“
Soupeři nic nevyčítá. „To je sport. Byla to trochu i moje chyba.“ Osudný moment, po kterém opustil kluziště nehybný na nosítkách, zatím na videu ani v televizi neviděl. „Moc mě to nezajímá. Teď už mám v hlavě jen semifinále se Slavií,“ dodal Havelka.
O víkendu už zašel do posilovny a šlapal na kole. V pondělí si zkusil první trénink na ledě. S trenérem Hadamczikem má dohodu. V týdnu mu řekne, jak se cítí. „Ale už teď vím, co odpovím. Určitě chci nastoupit,“ přeje si Havelka. První bitva mezi pražskými rivaly je na programu v sobotu na hřišti Slavie.
