Hrál jste v ohromném tempu, tak moc jste ještě nechtěl končit?
Neumím prohrávat, nejsem typ, který by se vzdával a utíkal z boje. Jsem strašně rád, že se to ukázalo. Ale pořád je to jeden zápas.
Strašila vás hodně možnost, že tohle může být derniéra Slavie?
Vůbec ne. Když jsem vstoupil na led, cítil jsem se vůbec nejlíp za celou sérii. Ta dvanáctidenní pauza, kterou jsme měli před play-off, nám hrozně ublížila, vyhodila nás ze zápasového tempa.
I proto jste v půlce zápasu prohrávali 2:3 a vystřídali gólmana? Co se vám honilo hlavou?
Hele, mě za toho stavu napadaly vážně hrůzostrašné věci. Jsem hrozně rád, že jsme se semkli, odtáhli to jako jedno mužstvo a zápas otočili.
Váš osmnáctiletý brankář Dominik Furch udělal před třetím gólem velkou chybu. Uklidňovali jste ho pak?
V takových případech nemá cenu někomu něco říkat. Ten kluk ví, že mu nevyšel jeden zápas, to se stává. Je to stejné, jako když útočník jede sám na branku a nedá. On má před sebou obrovskou budoucnost. Podstatné je, že jsme zápas otočili.
Hlavně díky vám. Dal jste vítězný gól, při kterém jste byl úplně sám před gólmanem Vítkovic.
Já přitom před branku dojel od modré trojnožkou, jak se říká. Abych pravdu řekl, byl jsem až překvapený, že mě tam nechali. Pokud se nepletu, tak za předchozí čtyři zápasy nebyl takový moment ani jeden. Oni hrajou kolikrát až s pěti hráči mezi kruhama.
Pak přišla vítkovická hra bez gólmana a skvělý Nerudův zákrok. Co jste si říkal, když Burgerova střela mířila do branky?
To by asi nebylo publikovatelné... Šlo o hrozně důležitý moment a asi o Standův životní zákrok. Chtěl bych mu za něj moc poděkovat.
