"Jen pokud někdo udělá zákeřný zákrok, přeskočí to ve mně," varuje jinak hodný ochránce Kohoutů před nedělním startem čtvrtfinále play-off první ligy s Jihlavou.
Svou sílu předvedl nechtěně i na včerejším tréninku. Rozjel se s pukem, a když se mu do cesty odvážně postavil Petr Polodna, tvrdě ho povalil k ledu. "Peťu jsem si nevšiml. Myslel jsem, že uhýbá, tak jsme se lehce srazili," omlouval se důrazný zadák s úsměvem.
Mikel v zahraničíFresno Falcons (SUHL) 1994/1995. "V mužích Brna jsem dostal směšnou smlouvu, tak jsem šel do Ameriky. Fresno byla podfarma. Nabral jsem první zkušenosti ze života venku." Lagley Thunder (BCHL) a Rochester Mustangs (USHL) 1995/1996. "Sezonu jsem začal v campu Anaheimu, ale šel jsem na farmu, kde jsem se zranil. Vykloubil jsem si rameno, měsíc a půl jsem byl bez hokeje. Život v Kanadě jsem si užíval." SG Cortina d'Ampezzo (It. - 1.liga) 1997/1998. "Cortina je nádherné lyžařské středisko, kam jezdí bohatí na dovolenou. V prosinci napadl sníh a bylo tam úžasně. Překvapivě na hokej chodilo hodně fanoušků, i když stadiony, kromě Milána, mají kapacitu maximálně čtyři tisíce. Lidi si hokej užívali. Ať se vyhraje, nebo prohraje, pořád je párty." SG Saima Milano (It. - 1.liga) 1998/1999. "Cortina se přesunula do Milána, kde se hrála Alpská liga a její úroveň byla dobrá. Milán byl bohatší klub, ale život tam jsem si moc neužíval. Na módu si nepotrpím. Trochu se mi stýskalo po horách." Ayr Scottish Eagles (VB - 1.liga) 1999 - 2001. "V Itálii došly peníze a změnila se tam kvóta z deseti cizinců na tým na jednoho, tak jsem šel do Británie přes známého. Vyzkoušel jsem si tamní nejvyšší soutěž." Dundee Texol Stars (VB - 2.liga) 2001 - 2003. "Dundee mělo dřív tradici, ale klub zanikl. Já do něj přišel, zrovna když ho po deseti letech obnovovali. Ve Skotsku hodně prší, ale nemůžu si ho vynachválit. Byli tam hodní lidi a krásná příroda." Brest Les Albatros (Fr. - 1.liga) 2003/2004. "S manželkou rádi cestujeme a Francie byla pro nás něco nového. Je to krásná země, ale lidi nic moc. Opak Skotů." Rouen EH (Fr. - 1.liga) 2005/2006. "Poslední rok v cizině byl zajímavý. Ani jednou jsme neprohráli a získali jsme titul." |
Musí si na vás dávat spoluhráči během tréninku větší pozor?
Ne, tohle se mi stalo snad poprvé za celou sezonu.
V play-off se ovšem vaše síla a kilogramy budou Olomouci hodit. Jste jediným robustním obráncem, kterého má.
Ještě je tady Martin Vyrůbalík, ten má skoro taky sto kilo. Určitě budou hrát kila nějakou roli. Doufejme, že kladnou.
Vyrůbalík neváží ani devadesát kilogramů, ale dobrá. Přesto: nejsou dva větší beci málo?
Těžko říct. Když budeme hrát dobrý ofenzivní hokej, mohli by dva obránci stačit. Máme šikovné beky, kteří si umí hrát s pukem.
Respekt před vlastním brankovištěm si uděláte?
Jo, i relativně menší kluci si respekt umí sjednat. Menších kluků je převaha. Hned pět obránců měří pod 180 centimetrů.
Vážně to neznamená v play-off problém?
No, když třeba narazíme na Ústí, kde mají velké hráče, tak kila budou pro ně výhoda. Přece jen s osmdesáti kily se blbě odtlačuje sto pět kilo. Ale váhový deficit si kluci nahradí jinak. Snad to problém nebude.
Patříte mezi tvrdé obránce, ale do bitek se už moc nepouštíte, že?
Ne, je mi třicet pět let a tohle období už mám za sebou.
Myslíte hlavně vaše začátky v nižších zámořských soutěžích?
V Americe hlavně, ale taky v Británii. Když jsem byl mladý, tak jsem měl ještě do šarvátek chuť. Ovšem dnes se peru, jen když už opravdu musím.
Jste klidnější?
Už jsem klidnější, nervy ztrácím pomaleji. Ale pokud někdo přetáhne gólmana, nebo udělá vyloženě zákeřný zákrok, přeskočí to ve mně a všechno jde stranou. Nejdu do toho jako dřív, když jsem byl nažhavenější.
Ani v play-off?
Jestli bude potřeba, rukavice se shodí. To je jasné. V play-off jde ale hlavně o výsledek. Pokud budou vyrovnané zápasy, bitka nehrozí. Jedině až v rozhodnutém utkání nebo sérii. Pak je na to čas.
Čeho chcete dosáhnout v play-off?
Myslíme vysoko, semifinále musí být! Tajně sníme o finále, ale je tady Ústí a Chomutov, kteří mají vyšší ambice.
Hokej jste hrál v Americe, ve Skotsku, v Itálii nebo ve Francii. Musel jste ukázat, že bít se umíte?
Jo, v Kanadě nebo v Americe si protihráči řekli: "Evropan, hned ho vyzkoušíme!" Za sezonu jsem měl ale pět rvaček, víc jich nebylo. V každém týmu jsme měli těžké váhy dva tři opravdové rváče. Já si odbyl, co jsem musel.
Co je v potyčce nejdůležitější?
Kluci, co se rvou od patnácti, mají zmáklou techniku. Ví, jak si stoupnout a jak hráče chytnout. Nejdůležitější je výška, délka rukou a stabilita. Spousta hráčů, než udeří poprvé, se snaží dostat protivníka ze stability taháním za dres. Měli jsme i rváče, kteří byli hubení, ale technicky dobří a věděli, jak bitku vyhrát.
Poslal vás trenér vyvolat šarvátku?
Zažil jsem to v Itálii, ale abych řekl pravdu, na tohle já nejsem. Na to musíte být asi Kanaďan a mít zvláštní povahu, abyste se na pokyn porval. Dokonce jsem jednou kvůli tomu bitku podcenil a prohrál. Nebyl jsem totiž nahecovaný.
Zranil jste se v pěstním souboji vážněji?
Krev z nosu nebo roztržené obočí k tomu patří, ale naštěstí vážnější zranění se mi vyhnula. Zuby mám všechny svoje. Dvakrát měl namále nos, ale zlomený nebyl. Vždy to odneslo obočí.
To máte štěstí.
Musím zaklepat. Zatím ano.
Poznal jste hodně kultur. Která se vám líbila nejvíc?
Nejhodnější lidé byli ve Skotsku, je tam i krásná příroda. Nádherné hory jsem si zase užil v Cortině. V Miláně se mi po nich stýskalo, navíc na módu moc nejsem. Naopak nic moc lidi byli ve Francii.
Proč?
To si nechám pro sebe. Prostě opak Skotů.
Už jste se definitivně usadil?
Ano, vrátili jsme se do Česka, protože jsme chtěli se ženou založit rodinu. Už stárnu.
Rozhodně budete mít jednou dětem co vyprávět.
Až budu ve staří sedět před barákem na lavičce se psem, tak si pro sebe budu vzpomínat, co všechno jsem zažil.
Jane, působíte na mě dojmem hodného kluka, který se vlastně nerad pere. Mýlím se?
Nemýlíte. Já jsem hodný kluk!
