Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

V patnácti jsem končil s hokejem, říká Zbyněk Michálek. Teď září v NHL

Zbyněk Michálek to ve Phoenixu dotáhl až na pozici alternativního kapitána | foto: AP

3 2010
Je jedním z mála hráčů, kteří se dokázali vypracovat do NHL v zámoří. Odešel mladý. Přitom krátce předtím málem ukončil kariéru. "Už jsem si říkal, že to nedokážu, že hokej profesionálně hrát nebudu," pravil Zbyněk Michálek, který reprezentoval Česko na skončených olympijských hrách ve Vancouveru.

Jeden z odchovanců hokeje v Jindřichově Hradci patří Phoenixu.

Hraje v obraně. Díky svému zaujetí pro hokej se dostal i do užšího kádru reprezentace. Nastupoval za národní tým i na zimních olympijských hrách ve Vancouveru a vyloženě nezklamal.

Jeho příběh je jako pohádka. Ale za vším je hráčova šikovnost a vůle. Rozhovor vznikl ještě před olympijskými hrami v Kanadě.

Víte o tom, že jste asi ze současných mladých hráčů z jižních Čech jediný, kdo se dokázal vypracovat v Americe a chytil se tam?
To tedy nevím. Kluky tady z jižních Čech sleduju, ale takhle jsem o tom nikdy nepřemýšlel.

Zbyněk Michálek

Narodil se 23. prosince 1982. Odchovanec Jindřichova Hradce působil v sezoně 1999/2000 v Karlových Varech. Potom hrál dvě sezony juniorskou QMJHL za Shawinigan Cataractes. Další sezonu odehrál v AHL za Houston Aeros, kde hrával i v době, kdy už byl v kádru Minnesoty Wild. Od sezony 2005/06 je v Phoenixu. V této sezoně v NHL odehrál 54 utkání. Zaznamenal tři góly a devět asistencí, má 12 kanadských bodů. Celkově v NHL odehrál 397 utkání, dal 27 gólů a zapsal si 83 asistencí. Má dohromady 110 bodů.

Ti mladí hokejisté odtud v poslední době odejdou a pak se sem vrátí.
Vím, že taky Martin Hanzal odešel jako mladý a chytil se. Taky hrál kanadskou juniorku (poznámka: juniorskou soutěž). Je to můj spoluhráč, takže jsem si na něj vzpomněl.

To je pravda. Ale s Martinem Hanzalem se počítalo a byl už v kádru A-týmu českobudějovického klubu. Ale co vy, kolik vám bylo, když jste odešel?
Bylo mi sedmnáct let. Nehrál jsem nikdy za Budějovice. Odcházel jsem z Karlových Varů. Tam jsem šel z Jindřichova Hradce a hrával jsem za juniory. Pak jsem dostal šanci jít do Kanady. Řekl jsem si, proč to nezkusit. A dopadlo to takhle. Jsem tam pořád.

Z Českých Budějovic s vámi nikdo nikdy nejednal, abyste za ně hrál?
Ne, nikdo. Za bráchou Milanem přišli a ten už tu byl někdy v sedmé třídě. O mě nikdy žádný zájem nebyl.

Takže jste se rozhodl jít do Karlových Varů.
Samozřejmě. U nás v Hradci tenkrát byla jen liga dorostu. Když jsem dostal příležitost hrát extraligu na vyšší úrovni, řekl jsem si: Proč ne? Už jsem byl tenkrát přijatý na školu v Budějovicích a říkal si, že budu hrát ligu dorostu doma v Hradci a budu studovat. Na poslední chvíli se objevila tady ta možnost.

Kdo se o to vedle vás postaral a co jste změnil?
Bylo to díky panu Kašpárkovi, který je z Hradce a působil ve Varech. Byla tam větší vzdálenost, byla v tom škola. Ale s podporou rodičů jsme se rozhodli, že to ještě půjdu zkusit. Že tomu ještě něco dám. Nakonec to bylo dobré rozhodnutí.

V Kanadě jste začínal v juniorské soutěži QMJHL v Québeku...
První rok jsem tam hrál s Radimem Vrbatou a to mi v začátku hodně pomohlo. Později jsme se spolu sešli ve Phoenixu a teď jsme se sešli potřetí, protože se do Phoenixu vrátil. Prožili jsme toho spolu dost, a jak je vidět, ještě tomu není konec. Hodně mi pomohl a začátky mi hodně usnadnil.

Nikdo další z cizinců v juniorském týmu s vámi nebyl?
Tam je pravidlo, že mohou hrát jen dva cizinci, takže tam nikdo další být nemohl. Když Radim odešel a podepsal první smlouvu v NHL do Colorada, přišel Berzinš, který pak hrál za Vsetín nebo Třinec. Ten tam se mnou byl druhý rok.

Někdo se prosadil tady a šel do NHL z extraligy, jiný odešel do zámoří hodně mladý. Váš případ je ale stejně ojedinělý.
Pro mě to tenkrát byla trochu jiná situace. Nikdy jsem nehrál v mládežnických reprezentacích a nebyl jsem moc na očích. Nikdo mě moc neznal a neviděl. Takže tohle byla moje jediná šance prosadit se v NHL, do profesionálního hokeje. Moje jediná šance byla odejít. Mladí kluci tady hrávají v repre, jsou na očích a to je něco jiného.

Phoenix - Dallas: domácí Zbyněk Michálek (vzadu) a Sami Lepisto se radují z gólu.Zbyněk Michálek (vlevo) v dresu Phoenixu, Milan v dresu San Jose.Tomáš Rolinek (vlevo) a Milan Michálek se radují z gólu v lotyšské síti.

Vy jste hokeji musel dát všechno, když jste se dokázal prosadit.
Určitě to nebylo lehký. Už když jsem šel v patnácti z Hradce, pomalu jsem s hokejem končil a byl jsem rozhodnutý studovat. Už to vypadalo, že to nevyjde. Nikdy jsem nebyl nějaká hvězda, velký talent. Asi to bylo tou prací, že jsem se hokeji obětoval. Někam jsem se dostal.

Nejste jako tenista Ivan Lendl? Když mu bylo patnáct, prohrával doma s vrstevníky z první desítky žebříčku. A v osmnácti už neměl s kým doma prohrát. A šel do světa.
Tak to nevím... Lepšilo se to tím, že jsem šel do Varů a pak do Kanady. Pomáhalo mi, že jsem pořádně trénoval. A měl jsem štěstí na trenéry. Ti mi hrozně moc dali a díky nim jsem se zlepšoval.

Na které trenéry dnes nejvíce vzpomínáte?
Nemůžu zapomenout na Petra Sailera staršího. Naučil mě v Jindřichově Hradci hrát hokej a vedl mě vlastně do osmé třídy. Tomu vděčím za všechno. V Karlových Varech to byl pan Pešout a pan Kašpárek. V kanadské juniorce to byl francouzský trenér Francouer. Na farmě Minnesoty mě vedl McLaren, co pak vedl bráchu v San Jose jako hlavní trenér. Na farmě mě vedl tři roky. Ten mi taky hodně pomohl. Ti všichni mi něco dali a jim za svou dráhu vděčím.

Pak je tu ještě jeden trenér, který vám dal také velký prostor.
Kterého myslíte? Toho, jak se jmenuje Gretzky?

Ano, toho. Vy jste byl zase v té době na pozici, že vás moc neznali. A najednou jste začal pravidelně hrát za Phoenix. A hrajete stále.
Přesně tak. To si vzpomínám dobře. Byla to ta sezona po výluce v NHL. Hrál jsem předtím sezonu na farmě a celé léto nic. Až koncem léta přišla výměna do Phoenixu a nevěděl jsem, co od toho mám očekávat. Byl jsem v organizaci Minnesoty spokojený. Hrál jsem na farmě v Houstonu a tam se mi líbilo. Akorát jsem čekal na šanci, že se prosadím do prvního týmu. Z té výměny jsem měl trochu strach. Ale nakonec se ukázalo, že to promě byla výborná věc.

Vy jste ve Phoenixu už žádné velké výpadky asi ani neměl. Abyste musel na farmu a zpátky.
Nejdříve to vypadalo, že mě na tu farmu pošlou. Těch zápasů před sezonou bylo asi osm. Nastoupil jsem do toho prvního a pak jsem dalších asi šest nebo sedm zápasů vůbec nehrál a jen jsem trénoval. Už jsem si říkal, kdy mě konečně na tu farmu pošlou, protože jsem nehrál. Všichni kolem mě hráli zápasy a já jediný jsem jen trénoval. Říkal jsem si, že už to každým dnem musí přijít, že se mnou asi nejsou spokojení. Ale pořád nic.

Co rozhodlo, že jste potom přece jen dostal šanci?
Byly tam poslední dva přípravné zápasy a najednou jsem nastupoval. Ten jeden se hrál v San Jose a ten se mi povedl. Vyšel mi i ten poslední a místo mě pak na farmu poslali starší a zkušenější obránce.

O Waynu Gretzkém jste už musel vyprávět hodně a všude. Co jste o něm ještě neřekl?
(směje se) To je těžký. Každý, kdo slyšel, že jsem ve Phoenixu, se na něj ptal. Řekl jsem o něm všechno a nevím, co bych ještě vyprávěl. Ale pro mě je to hrozně velká čest, že jsem byl pod takovým člověkem. Za ty roky jsem si to už někdy neuvědomoval, že to je nejlepší hráč všech dob. Byl to normální trenér, kterého jsem vídal každý den v sezoně přes čtyři roky. On hokeji rozumí. Bylo dobré poslouchat jeho rady, protože to myslí dobře. A to hráčům pomáhá.

Co vám naposledy poradil?
Abych střílel na branku. Neměl rád, když stříleli beci od modré a soupeř nám střelu zblokoval. Ale jinak se nám obráncům tolik nevěnoval. Spíš si hlídal útočníky. Nás beky vede jeden z asistentů.

Nashville - Phoenix: Zbyněk Michálek (vzadu) střeží domácího centra Cala O´Reillyho

Zbyněk Michálek (vzadu) už patří ke klíčovým hráčům Phoenixu

Šel byste jinam, nebo jste ve Phoenixu rád?
Jsem tam rád. Za tu dobu jsem si zvyknul. Mám svoje zázemí a hodně kamarádů. Město je to nádherné už jen tím počasím. Akorát je škoda, že týmu se moc nedaří. Co jsem tam přišel, ještě jsme nehráli play-off. Ale jsem tam spokojený. Dostávám hodně prostoru na ledě a trenéři mi věří. Co si přát více.

Můžete někdy hrát play-off?
Samozřejmě bych rád jednou hrál v týmu, který je na špičce a hraje o pohár. Ale věřím, že ten náš tým tam brzy bude. Organizace se zlepšuje a je tam hodně mladých hráčů, kteří budou dobří. Ale samozřejmě to pár let potrvá. Budou muset být trpěliví a musí vydržet.

Musí to být trochu frustrace, když se hráč nedostane do play-off. Konkurence je ale v NHL obrovská.
No právě. Těch týmů je tam hrozně moc. A ještě mi přijde, že v Západní konferenci je ta konkurence větší. Každý může porazit kohokoliv a dostat se do osmičky týmů pro play-off je hrozně těžké.

Vyhovuje vám tvrdost v NHL?
Když se mnou někdo dohraje souboj, tak s tím problém nemám. Hlavně, když to bude čistý. V NHL je hodně nečistých zákroků na hlavu nebo horní část těla a s tím nic nenadělám. Když to někdo sehraje čistě a tvrdě, tak je to v pořádku a je to moje chyba. Měl jsem se dřív podívat. Nebo to líp zahrát. S tím nemám problém. Ale že bych tam tu hru tvrdil, to ne. Můj styl je trochu jiný a od toho jsou tam jiní hráči.

Co třeba takový "strom"?
Dostal jsem jich dost. A docela dost těžko jsem se z ledu zvedal.

Jak se s tím vyrovnáte?
Někdy člověk dostane hodně, že neví, kde je. Zvedne se, chvíli se mu motá hlava a vidí samý hvězdičky. Potom se to ale nějak spraví. Záleží na tom, jak tvrdě do vás protihráč narazí.

Víte, koho svým osudem připomínáte? Dalšího Jihočecha Václava Prospala. Byl v podobné situaci jako vy a dokázal se v NHL prosadit.
To je pravda, i když je o něco starší. Je to výborný hokejista a srovnání s ním mě těší.







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze