Po úterní výhře 4:1 nad Zlínem a předchozím "šulcovském" odečtu 19 bodů za údajný neoprávněný start dvou hráčů na tuhle pozici nyní ztrácí Plzeň 10 bodů.
"Ta situace je hratelná, vždyť je za námi teprve půlka sezony. Pořád je ve hře spousta bodů. A v Plzni je taková morálka, že dokážeme vyhrávat doma i venku. Je to hladové, ať vidíte na ledě mladýho nebo starýho," tvrdí 31letý Duda. V pěti duelech za Plzeň, jako host z prvoligového Chomutova, stihl pět gólů a dvě asistence.
V kabině můžete mít nadhled. Vážně okolo sebe nevidíte smutek, marnost či trudomyslnost?
Nic takového. Nevím, proč by to tak mělo být. Stala se malá chyba, za nás někdo takhle rozhodl a musíme to tak vzít. Všechno je v hlavě. Jak si to tam člověk srovná. Když bude trpkej a kyselej, je to problém pro celý tým. Jenže já tady vidím 20 bojovníků, kteří se snaží něco dokázat. Lidem, sami sobě...
Nemrzí vás teď, že na konci ledna se vrátíte do Chomutova?
Takhle to neberu. Já jsem rád, že si Plzeň vzpomněla. Jak říkám, jsem rád za každý zápas, za každý trénink. Přijel jsem si to sem užít a klukům pomoci. Nechci, aby to vyznělo tak, že si chci užívat! Myslím to směrem k hokeji...
Jasně, rozumím.
No, vy ano. Ale třeba pan Joun v Budějovicích to nepochopil. On si myslel, že tam chci provozovat party od rána do večera a holky budou jezdit na kolotočích... Tak to není. Já tady chci mít radost z hokeje. Užívat si skvělých fanoušků, kteří chodí sem na zimák nebo jezdí ven a pomáhají nám i tam.
Návrat do Plzně je pro vás zatím výtečný. V pěti zápasech jste pětkrát skóroval...
Přitom v Chomutově jsem byl vrchní spalovač... Ale tady hraju s nejlepším hráčem v extralize, to je nádhera. Člověk se jen musí naladit na jeho frekvenci. A taky Dědek (Martin Straka) musí chtít hrát s vámi. Tohle se nezažije každý rok. Já moc rád vzpomínám na mistrovství světa 2003, kdy jsme spolu hráli. A tady to není jen o Stračenovi, jsou tu i další borci - Vlasy, Modrák, Slaney, Hanzelka... To je prostě nádhera být s nimi v kabině.
Proti Zlínu jste kromě dvou gólů vymyslel i skvělou přihrávku na branku Vostřáka. To byl záměr?
Přesně jsem věděl, co udělám. Prostě jsem si to chtěl jednou vyzkoušet (smích). Navázat gólmana i obránce a připravit Vostřížovi co nejlepší pozici. To se povedlo.
