Tomu klukovi šlo prý všechno, k čemu se postavil.
„Fotbal hrál dobře. Hokej hrál dobře. Vedle zimáku jsou tenisové kurty, tam mu to šlo taky, k tomu hrál košíkovou. Vašek na to měl postavu, zápal a byl lepší než my ostatní,“ vzpomíná na kamaráda z dětství František Žáček, pamětník z Hodonína.
Z šikovného Vaška, jak ho znali vrstevníci z plácku u Červených domků a později ze zimního stadionu v Hodoníně, vyrostl Václav Nedomanský, kterého znal celý svět. Hrál na mistrovství světa a olympiádách a dobyl i slavnou NHL.
Vegas je ráj. Každý by chtěl zůstat, tvrdí skaut a legenda Nedomanský |
Zimák, kde Nedomanský začínal, po něm v Hodoníně před pěti lety pojmenovali. Dnes je hokejovému velikánovi pětasedmdesát; jubileum oslaví v americkém Los Angeles, kde se usadil.
Své místo má v mezinárodní hokejové Síni slávy, jako skaut pomáhal sestavovat nováčka v NHL Las Vegas. Začínal ale tak jako ostatní, v teplácích na malém hřišti.
„Dojeli jsme na kole k Červeným domkům a hráli jsme fotbal tam, kde dnes je umělá tráva. Pak jsme měli hokej. Vašek vynikal a my ostatní jsme pro něho byli takoví nosiči vody,“ pamatuje si František Žáček. „Byl jedináček a byl svůj. Taková ta povaha, které to dotáhnou tak vysoko, jak to dokázal on.“
Rodný Hodonín byl Nedomanskému malý, ještě než vyrostl z puberty. Sáhl po něm Slovan Bratislava. „Pokukovalo po něm Brno, to mu bylo osmnáct let. Než se ti strejdové tady ale rozhoupali, frnk a Václav byl pryč. Propásli ho,“ vybavuje si Jaromír Meixner, bývalý brněnský obránce, který s Nedomanským svedl mnoho bitev. „Ohromná individualita. Střelec, ale uměl i nahrát. Měl tu výhodu, že měl kratší nohy a díky tomu těžiště nízko. Odstavit ho od puku byl problém a zápěstím střílel tak, že to jen hvízdlo. Byl to rozhodující hráč,“ říká o slavném jubilantovi Meixner, který sám v pondělí oslavil 79. narozeniny.
Dlouho ale bylo Nedomanského jméno zakázané. Po jeho útěku do zámoří v roce 1974 se o něm nesmělo mluvit. Hodonín ale dobře věděl, odkud útočník, který na konci kariéry dokázal odehrát šest let v NHL, vzešel.
„V kontaktu jsme byli málo, Vašek byl ve světě a neměl na nás tolik času. Ale když jeho maminka, která tehdy potahovala knoflíky, potřebovala něco doma opravit, dozvěděl jsem se to a šel jsem k nim,“ pamatuje si Žáček, tehdy řemeslník a opravář plynových spotřebičů.
Meixner řadí Nedomanského k takovým legendám, jakými byli Vladimír Zábrodský nebo Vlastimil Bubník. „Můj obdiv sklízí za to, že dokázal ve třiceti odejít do zámoří a prosadit se tam,“ říká Meixner. „Václav už v době, kdy hrál za Slovan, uměl anglicky. Nedával to moc najevo, ale učil se. Zřejmě se na kariéru v NHL chystal,“ soudí jeho někdejší soupeř zpětně.
Nutno říct, že ať se chystal na cokoliv, naplnil to Nedomanský na sto procent.
