V Mladé Boleslavi se narodil, naučil hrát hokej, nyní v klubu trénuje dorost a 5. třídu. V Plzni se pro změnu před sedmi lety dočkal jediného titulu v kariéře, přidal bronz, stal se modlou pro fanoušky.
Jenže nouzový stav vyhlášený vládou kvůli šíření koronaviru vše změnil, zmrazil sportování v celé zemi včetně extraligového play off.
„Těšil jsem se opravdu hodně, moc mě to štve. Ale má to smysl. Zdraví je přednější. Tahle opatření jsou potřeba, abychom nedopadli jako v Itálii, kde je to teď hrozné,“ míní čtyřicetiletý Pletka.
Jak jste se o vládních opatřeních dozvěděl?
Zrovna ve čtvrtek jsme měli jet s dorostem na Kladno. Ve čtvrt na dvě byl odjezd, jenže chvíli předtím jsme se dozvěděli, že soutěže jsou ukončené. Byli jsme smutní, s dorostem jsme měli našlápnuto, po dlouhé době se tady sešel hodně dobrý ročník. Byli jsme druzí v nadstavbové části, chystali se na play off. Místo toho je zavřený zimák...
A za pár dnů mělo v Mladé Boleslavi začít extraligové čtvrtfinále proti Plzni. Pro vás by to byla pikantní podívaná, že?
Hned po skončení základní části jsme se hecovali s Vlasym. (Tomášem Vlasákem) Říkal jsem mu, že je sfoukneme jako svíčku, že to budou čtyři zápasy a pro Plzeň konec. (smích) Volal mi i Venca Kalina (plzeňský vedoucí týmu), jestli bych jim nezajistil v Boleslavi hotel, tak jsem to tady obvolával. Těšil jsem se moc, určitě bych se jel podívat na nějaký zápas i do Plzně.
Ale fandit by teď Plzni nešlo.
To nejde, fandil bych Bolce. Tady mám domov, v klubu pracuji. Ale v Plzni mám pořád hodně kamarádů, i přímo v týmu, hlavně Guliho s Mertlíkem. (Gulaše s Mertlem) Ale je jasné, komu bych přál postup.
Václav PletkaČísla a zajímavosti
|
Dostanete se někdy do Plzně?
Byl jsem tam na začátku sezony, když Škodovka hrála Ligu mistrů. Masér a vedoucí týmu od nás od dorostu si přáli nějaký zápas vidět. Tak jsem zavolal Vlasymu, vzal nás přímo do VIPky, tam jsme seděli a popovídali i s Martinem Strakou. Pak jsem klukům ukázal kabinu, zázemí týmu. A samozřejmě jsme zašli Na Parkán na pivo. Krása, vzpomínal jsem na staré dobré časy.
Co máte v sobě jako nejsilnější vzpomínku?
Titul, celou cestu k němu. I to, jak jsme pak s Vlasym slavili pět dnů v kuse, na to se zapomenout opravdu nedá... (úsměv) Ale skvělých zážitků je víc. Třeba když se na zimáku na tréninku občas zjevili kluci z Viktorky, Horvi s Bakym a Čišou, sklouzli se s námi po ledě.
V Plzni jste také dosáhl na metu 250 gólů v reprezentaci a české nejvyšší soutěži, vstoupil tak do Klubu hokejových střelců.
Jo jo, další krásná vzpomínka. Dával jsem gól Liberci do prázdné branky při power play. Plzeň pro mě bylo krásné angažmá. Pravda, fanoušci mě zpočátku neměli moc rádi, ale pak už to bylo dobré a dodnes máme skvělé vztahy. A v týmu se sešla skvělá parta. Stráča, Kovi (Kovář), Krtek (Kratěna), Dudák (Duda), Vlasy... Člověk měl okolo sebe neustále výborné a výjimečné spoluhráče.
Vy jste kariéru končil v krajské lize v Jičíně, kde trénuje váš bratr Daniel. I letos jste figuroval na soupisce, ale už nehrál. Proč?
Slíbil jsem bráchovi, že když postoupí do finále, zkusím ještě pomoci. A oni fakt postoupili, Dan mi hned volal, ať si tedy nachystám výstroj. Ale i tahle soutěž je zrušená.
Šel byste do toho?
Nevím. Myslím, že nakonec asi ne. Minulé léto jsem měl zánět mozkových blan, vypadl z pravidelného pohybu. Teď už se tělo vzpouzí, jsem líný. Předtím jsem chodil pravidelně cvičit, běhat, hrál hokej v Jičíně, před dvěma lety i dva zápasy v týdnu. Ale po téhle nemoci jsem z toho vypadl. Navíc se mi narodila dcerka, přibyly hezké starosti. Už do toho nejde naskočit zpátky.
Máte i starší dceru, že?
Vanesce je šestnáct, tu jsem vyženil. A přibyla Eliška, je jí rok a půl. Teď mám času spoustu, jsem doma a holky si užívám.
Když jste za Jičín nastupoval předminulou sezonu, v 19 zápasech jste nasbíral 41 bodů. Štval jste soupeře?
Ale pozor, nebyla to špatná soutěž! Hráli jsme tehdy ještě přebor Královéhradeckého kraje, byly tam dobré zápasy. Jo, kluci z jiných mančaftů se chtěli vytáhnout, občas jsem měl i osobní obranu. Ale byli tam šikovní spoluhráči. Přešlo tam z Boleslavi pár juniorů, jeden z nich byl hodně šikovný. Dobře bruslil, všechno mi objezdil, myslelo mu to. Sedli jsme si, mně to pořád střílelo a sázel jsem to tam.
Dobrou sezonu měla i Mladá Boleslav v extralize, projevuje se už rukopis sportovního ředitele Radima Vrbaty?
Radim tomu dal řád. Hodně a dobře se trénuje a kluci hráli celou sezonu dobře. Do klubu přišel také Petr Haken, který je sportovním manažerem mládeže. Předtím to nemělo moc koncepci. Teď se všechno zvedlo, víc se spolupracuje s mládeží, což je správné. Hráče si musíte i vychovávat, nemůžete je jen kupovat. I k nám do dorostu přišli dobří kluci, jsou tam reprezentanti. A třeba Gabriel Szturc už si v šestnácti letech vyzkoušel extraligu, naskočil do čtyř utkání. Z toho jsem měl velkou radost.
S Radimem Vrbatou zároveň jako trenéři spolupracujete u páté třídy. Funguje to?
V týmu má synka můj brácha a Radim také. Původně myslel, že mi bude chodit jen pomáhat, ale už druhým rokem jsme u týmu stále spolu a funguje to výborně.
Zatím vlastníte trenérskou licenci B, chcete studovat nejvyšší?
Už mě přijali, chci si udělat áčko. Chodím do školy, už mám za sebou i nějaké zápočty. Ale s učením je to horší, do hlavy mi to moc neleze. Něco je docela náročné, anatomie, fyziologie člověka, pedagogika. Je toho dost. Ale chci to zvládnout.
