Je pátek 14. ledna 1944. Zaplněné hlediště s napětím sleduje klíčový zápas soutěže. Hokejový suverén LTC Praha a jeho pravidelný vyzyvatel I. ČLTK Praha opět na jednom kluzišti. Kdo vyhraje, získá pohár prezidenta Háchy.
Začátek vyšel lépe LTC, Stanislav Konopásek poslal tým do vedení 1:0. Ještě v první třetině je však utkání z technických důvodů přerušeno a následně se diváci rozešli do svých domovů.
Za technickými důvody se skrývá hrozba náletu.
Evropu už více než čtyři roky svírají útrapy druhé světové války, na mnoha místech zuří boje. V těžkých chvílích zůstává hokej a sport obecně jednou z drobných radostí lidí. Světové šampionáty ani olympijské hry se nekonají, ale domácí soutěže v protektorátu, ty běží dál.
Válka dolehla i na hokejové hvězdy, na venkov jely fasovat vepřové |
I tentokrát hokej ještě pokračuje.
V náhradním termínu o pět dní později LTC porazil I. ČLTK výsledkem 3:1 a získal třetí ligový triumf v řadě. Jeho dominance trvá.
„LTC Praha hraje v našem hockeyi i nadále prim,“ psal tehdy deník Polední list. „A při péči, kterou věnuje svým nejmladším a nejmenším hráčům, jistě si prvé místo i v budoucnu udrží.“
Napadlo v tu chvíli někoho, že se v další sezoně nejvyšší hokejová soutěž v protektorátu vůbec nerozběhne?
Roku 1944 schytalo nacistické Německo několik tvrdých ran od Spojenců. Hitlerovi muži ztráceli ovládaná území, osud Třetí říše se začal pomalu naplňovat.
Je konec. Hokejová extraliga uzavřela sezonu bez play off a mistra |
Bolestivé zásahy na válečných frontách vedly k přísnější diktatuře nacistického režimu. Ani protektorát se tomu nevyhnul. „Plné vynaložení všech sil pro brannou moc a zbrojení!“ hlásaly Lidové noviny v červenci Hitlerův výnos o totálním válečném nasazení.
Není čas na zábavu, veškerá činnost jde nyní do služeb války!
Nová nařízení se dotkla také sportu, jehož provozování bylo výrazně omezeno.
„Má sloužit výlučně jenom nezbytnému rozptýlení pracujícího obyvatelstva, aniž však pro sport bude ztracena třeba jen pracovní hodina anebo pořádáním sportovních podniků bude ještě více zatížena doprava,“ vysvětloval na konci srpna Polední list.
Válečná omezení zakazovala mistrovská utkání nebo delší cestování za zápasy. Sportu se lidé mohli věnovat jen v neděli, o svátcích a během všedních dnů až večer od 18 hodin.
Už dlouho dopředu bylo jasné, že nejvyšší hokejová soutěž, která měla začít v prosinci, se v sezoně 1944/45 neuskuteční. Nedošlo tak ani na plánované rozšíření ligy ze šesti na osm účastníků.
Hokej z protektorátu nevymizel, týmy se v rámci tzv. Zimních her účastnily oblastních turnajů. Avšak o ligovou sezonu mladá nastupující generace kolem Vladimíra Zábrodského, jenž v pátek zemřel, Stanislava Konopáska nebo Jaroslava Drobného přišla.
V roce 1945 proto tuzemský hokej vlivem společenských událostí nepoznal svého mistra. Tak mimořádná sportovní situace už v dalších letech nikdy nenastala.
Až do letoška.
