Vargu zachránila vlastní duchapřítomnost: i v šoku si dokázal podržet přeseknuté prsty u sebe a odjel z ledu. Spoluhráči už tou dobou volali sanitku.
"První moment byl pro mě děsivý. Zděsil jsem se: Kde mám prsty?" popsal hrůzný zážitek Varga. "Podíval jsem se na ruku a viděl jsem, že tam dva zůstaly viset. Vůbec jsem je necítil. Zato krev se ze mě valila jako z prasete. V tom šoku jsem nevnímal žádnou bolest."
Zraněný hráč měl ovšem štěstí v neštěstí. Rychlý převoz do nemocnice a okamžitá operace mu ruku zachránily. Lékaři mu museli přišít přeřezané šlachy v prsteníčku a malíčku. "Na sál mě vezli ještě ve výstroji. Jen mi vyzuli brusle a jinak mě operovali tak, jak mě přivezli z ledu," vyprávěl serveru hokej.sk. "Navíc mi ruku umrtvili jen lokálně, takže jsem celou operaci viděl na vlastní oči."
Vargova zkušenost připomíná známější a ještě hrůznější příběh dalšího slovenského hokejisty Richarda Zedníka. Ten v únoru 2008 málem vykrvácel poté, co mu v utkání NHL v Buffalu prořízl spoluhráč z Floridy Olli Jokinen krční tepnu. I jeho zachránil rychlý odjezd na střídačku a do péče lékařů, kteří ho dali do pořádku tak, že za osm měsíců mohl znovu hrát.
Vargův návrat bude snad mnohem rychlejší. Pár dní po incidentu už obránce trénuje na ledě, zatím drží hokejku opatrně jen jednou rukou. "Věřím, že léčba půjde dobře a co nejdřív budu zase hrát."
