Vždyť Pražané po celý zápas ztráceli a dlouho nic nenasvědčovalo tomu, že na tom něco změní. Pak se přece jenom dočkali. "Jsou to moje životní góly. Ale musím poděkovat klukům, protože třetí třetinu odehráli perfektně. Srdcem," vykládal šťastný Svoboda.
Co vám běhalo hlavou, když na vás po vítězné trefě naskákali spoluhráči?
Euforie, že jsme to zvládli. I když až v sedmém zápase, měli jsme to uhrát už doma v nájezdech. Ale takový je hokej.
Takový obrat se jen tak nevidí. Jakou roli v něm sehrál fakt, že Slavia rozhodující zápasy umí?
Máme tým, v němž nejsou žádná extra jména, ale jsou v něm bojovníci. To je nejdůležitější. Potvrdili jsme to.
Co vás drželo nad vodou?
Třeba vzpomínka, že se nám takové obraty párkrát povedly v základní části. Věděli jsme, že mužstvo na to máme. Že když do toho dáme všechno, tak dokážeme porážet i papírově lepší mužstva.
Jak vám bylo pět minut před koncem za stavu 1:3?
Říkali jsme si, že to může být poslední třetina v sezoně. Nebylo se na co šetřit, šli jsme do toho naplno a začali konečně napadat tak, jak jsme chtěli celý zápas. Zaplaťpánbůh to vyšlo.
Byl v utkání moment, kdy jste přestal věřit?
Takhle se nedá přemýšlet. Jedeme naplno, dokud nezahouká poslední siréna. Nemáme tým, abychom dávali krásné góly, musíme to vždycky urvat. Když na tohle budeme myslet, tak můžeme dojít daleko.
Třeba až do finále?
To musíme nejdřív přejít přes Třinec, který má spoustu hráčů se zkušenostmi z NHL. Ale rozhodně k nim nepojedeme s tím, že prohrajeme. Ukázali jsme, že můžeme hrát proti komukoli. Budeme bojovat stejně jako jsme bojovali proti Liberci.
Takže se dá zase čekat série na sedm zápasů?
(smích) Těžko říct, nám to asi vyhovuje.
Dáte si cestou domů vítězné pivo?
Myslím, že toho má každý plný brejle, ale jedno bude asi povolený. Stejně víc nezvládneme. Budeme rádi, když v autobuse neusneme.
