Pardubická část vyprodaných tribun, na nichž bílomodře svítily ostrůvky příznivců Brna, co chvíli vyvolávala jméno 18letého talentu, jemuž jen o vlásek unikla nominace na probíhající mistrovství světa do 20 let v Kanadě.
Vejmelka zneškodnil dohromady 38 pokusů Komety; za jeho záda pronikla pouze střela Hrušky z 54. minuty.
„V některých částech zápasu jsem byl docela unavený, musel jsem se vydýchávat. Brno hodně bruslilo, bylo to náročné,“ přiznal mladý brankář.
Zdálo se téměř automatické, že jakmile letí na Vejmelku puk, stáhne si ho do lapačky nebo ho podrží ve výstroji a následuje buly. Dorážek nabídl soupeři minimum.
Vejmelka v té souvislosti neopomněl pochválit spoluhráče, kteří mu čistili prostor před brankovištěm. „Většinu střel jsem viděl, neměl jsem s tím problém. Doufám, že se to přenese do dalších zápasů. Předtím ve Zlíně se nám to dařilo jen zčásti. Když budeme takhle pokračovat, budeme ještě úspěšnější,“ mínil.
Přesto si pardubičtí beci vybrali pár slabších momentů a Vejmelka musel „hasit“. Nejvíc se vyznamenal pravděpodobně při sólovém nájezdu brněnského snajpra Petra Tona z 27. minuty.
„Zprvu jsem si ani neuvědomil, že je to on, neměl jsem nad tím čas přemýšlet. Zkoušel to mezi nohy a já to trošku se štěstím chytil. Snažil jsem se co nejrychleji sklapnout betony a trefilo mě to. Byl to důležitý okamžik, kdyby to bylo 2:1, asi by to vypadalo jinak,“ uvažoval Vejmelka.
Těsně před koncem druhé periody vyřešil i situaci, kdy se s kotoučem dobýval do branky brněnský Čermák. Rozhodčí zkoumali video, ale Vejmelka udržel puk před čárou. I díky tomu si pak mohl při závěrečné děkovačce vychutnávat zasloužené ovace publika coby její ústřední postava; po odchodu týmu do kabiny bavil diváky ještě nějakou dobu sám.
„Věděli jsme, že Brno bude těžký soupeř, trápilo nás. Tři body jsme si ale zasloužili. Jsme moc rádi, že jsme to zvládli,“ řekl.
K trochu smolně ztracenému čistému kontu poznamenal: „Mrzí mě to, ale co se dá dělat. Mohlo to dopadnout tak, i tak.“
