Někdejší extraligový gólman Radovan Biegl dostal od kamaráda nabídku nastoupit znovu do prostoru brankoviště a hájit prostor mezi třemi tyčemi svatyně Trutnova.
Intenzivně začal přemýšlet a pak přece jen kývl. Po roce a půl, kdy naposledy hrál první ligu ve Vrchlabí, zašel oprášit svou zářivě žlutou výzbroj a vrhl se znovu na tréninky a zápasy.
Radovan BieglNarozen: 13. května 1969 |
Když se dvaačtyřicetiletý matador znovu dostal do hokejového kolotoče, přišla rána. Zranil si koleno a verdikt lékařů zněl jasně: Stop až do prosince. "Stalo se mi to doma při absolutně běžné činnosti, jako je chůze ze schodů," vysvětloval zdravotní lapálie rodák z Hradce Králové Radovan Biegl.
Tedy velmi nehokejové zranění.
Jasně, ale to koleno nebylo patrně úplně zdravé. Meniskus se mi zkrátka utrhl při běžné činnosti. Koleno najednou prasklo a v tu chvíli bylo jasno.
To je velká smůla pro vás i pro trutnovské mužstvo, kterému jste měl pomoci ze dna tabulky. Začal jste tu dobře.
Jestli to bylo dobré, nechám na posouzení jiných, ale nejde jen o chytání. Hlavní je pomoc v kabině, organizace hry. Když nemůžu chytat, jsem s týmem alespoň na střídačce.
Zdravotní potíže s koleny a zády vás přitom provázely i během profesionální kariéry. Podepsalo se to i na tomhle zranění?
Těžko říct, ale tenhle úraz se mi přihodil na v podstatě zdravém koleni, s nímž jsem žádné problémy nikdy neměl. Ani nedokážu odhadnout, proč se to vlastně stalo.
Provizorního trenéra Jiřího Malinského zpráva o zranění současné opory asi příliš nenadchla.
To by asi nebylo do novin, ale shodli jsme se na tom, že věku se prostě odolat nedá. Avšak věřím, že se dám brzy do pořádku. V úterý jsem byl na artroskopii, věřím, že se to brzy zahojí a budu normálně fungovat. Vlastně i tím, že jsem na sebe oblékl znovu výstroj, spousta věcí mě přestala bolet. Tělu to prospělo. (úsměv)
Opravdu? Dostal jste novou chuť do hokeje?
Už jsem se smířil s tím, že pro mě jedna kapitola života skončila. Když mi Jirka Malinský zavolal, začal jsem jeho nabídku intezivně zvažovat. Pokud je zájem, proč ne. Navíc se v Trutnově znám se šéfem klubu. Domluvili jsme se velice rychle. Dal jsem si tři tréninky a šel do zápasu.
V hokeji jste toho zažil spoustu. Brali vás trenéři i do role jakéhosi motivátora? Jste známý i tím, že umíte hráče pěkně seřvat.
Dá se říct, že to tak je. Tady má ale každý svoji práci, trénuje se večer, takže to není pro všechny priorita. Člověk se musí přizpůsobit i schopnostem, ale poměrně rychle jsme našli společnou řeč. Došlo i na zvýšení hlasu, ale snažím se hlavně povzbudit a poradit.
Jaký byl váš příchod do kabiny?
Jsem přece úplně normální chlap. Ale jeden z těch mladších kluků mi říkal Dobrý den. Tak jsem mu vysvětlil, že jestli to řekne ještě jednou, dostane facku. (směje se) A pak jsem normálně zaplatil zápisné a stal se součástí týmu. Je třeba hodně komunikovat.
Co současnému Trutnovu chybí?
Dokážeme porážet silné týmy, ale musí tu být vyrovnanost výkonů a herní kázeň.
K tomu pomůžete po návratu.
To je záležitost Malindy, jestli mě pak nasadí. Otík Jeschke chytá výborně. Není to tak, že by se řeklo: Biegl je zdravej a půjde do brány. Ale věřím, že se vrátím dřív než v prosinci.
Máte tedy čas spíš houbaření?
V tuhle dobu už to příliš nejde a navíc mám letos své už odsbíráno.
Narážím spíš na to, že jste začal trénovat i mladé brankáře.
To je pravda. Přibral jsem si to. A chytání je vlastně tak trochu navíc.
