"První týdny to bylo špatné. V duchu jsem čekal, že se do Budějovic vrátím. Měl jsem zažitý stereotyp. Ráno vstát a jít na trénink. Najednou to nebylo."
Tehdy přestal trénovat a nabral 20 kilo navíc. "Já toho moc nesním. Jenže, jak se podívám na svíčkovou, přiberu čtyři kila. A navíc jsem na sladké."
Od kariéry dobře rostlého hospodského ho nakonec odvrátil hokej. Vzal nabídku z Jindřichova Hradce a postoupil s ním do extraligy. Spoluhráči si z něj tenkrát dělávali legraci. "Ty bláho, ty seš tak tlustej, že nemusíš mít ani nárameníky," pokřikovali po něm.
Suchánek, narostlý dvanáct centimetrů pod dva metry a tehdy výrazně přes metrák, to vzal se svým smyslem pro humor. Několik zápasů skutečně odehrál bez ramenních chráničů. Teprve, když ho začaly pobolívat modřiny, které si v zápasech přivodil, znovu se navlékl do plné výstroje. "Byla to ode mě hloupost," připustil pak.
Možná to byl nerozvážný krok, ale svědčí o tom, co tenhle obrovitý bek je schopen pro hokej podstoupit. Aby se vrátil zpátky do hry, trávil týdny v posilově. Nakonec shodil 17 kilo. A aby si váhu udržel, radikálně změnil jídelníček. Vynechává guláš s knedlíky a párky. Jí jenom kuřecí maso, zeleninu a těstoviny.
"V mých letech je to dřina. Chci odevzdat, co ve mně je. Nechci lidi zklamat," říká. Na stadionech je pořád populární postavou. Loni si zahrál v Utkání hvězd.
Na rozdíl od Janeckého nemá dar elegantního bruslení. Musí viditelně dřít, aby stačil o desítky let mladším hokejistům. Ale dělá to s radostí a s čím dál větším zapálením. "Když jsem byl mladší, tak jsem to neprožíval," říká.
"Čím jsem starší, tím mám větší zodpovědnost. Přemýšlím, aby porážek bylo co nejméně."