Pamatujete? Byl teprve začátek sezony a Bolina v utkání Slavia - Kometa přehlédl gól hostů. Za svou nepozornost zaplatil trestem do konce sezony, který v českém hokeji nemá obdoby.
Bolina podle všeho doplatil na to, že zápas vysílala v přímém přenosu Česká televize. Ta díky své technice mohla zpětně dokázat, že Brňané vstřelili gól. Gól, kterého si na stadionu nevšiml téměř nikdo, ani sudí na ledě.
Co posuzují videorozhodčí1. zda nebyl puk dopraven do branky rukou nebo díky úmyslnému kopnutí, |
"Šéf komise rozhodčích mi tehdy vyčítal, že jsem utkání sledoval pouze jako divák. Koukat jenom na monitor ale nejde. Abych měl přehled a mohl reagovat na situaci, musím pozorovat dění na ledě," tvrdí Bolina.
Sledovat pouze monitor by byl opravdu nesmysl. Videorozhodčí na něm vidí pouze dva statické záběry: z kamery nad brankou a ze strany. Na všech extraligových stadionech jsou tedy čtyři kamery, výrazně se však liší technické vybavení kabiny videorozhodčího.
"V moderních halách, jako je pražská O2 Arena, karlovarská KV Arena nebo liberecká Tipsport Arena, máme k dispozici čtyři monitory, zatímco na těch starších je jenom jeden a musíme si přepínat kamery," popisuje Bolina.
V moderních arénách mohou videorozhodčí navíc vidět hru s desetivteřinových zpožděním. Pokud tedy mají pochybnosti o dění na hřišti v reálném čase, mohou spornou situaci okamžitě zhlédnout ještě jednou na videu.
Sudí přitom mají k dispozici technika, který za ně ovládá všechna zařízení. Na nich pak záleží, jak posoudí (ne)gólové momenty, a to buď na žádost hlavního rozhodčího nebo pokud mají sami pochybnosti.
"Tehdy buď zavoláme do boxu časoměřičů nebo nad jejich hlavami rozsvítíme červené světlo. Máme na to ale omezený čas, přesně do dalšího zahájení hry. Pak už se situace nesmí zkoumat a gól nemůže být zpětně uznaný," vysvětluje Bolina.
