„Beru tenhle zápas jako vzpomínku na trenéra Ivana Hlinku, který toho pro český hokej strašně moc udělal,“ svěřil se dvaačtyřicetiletý rodák z Jihlavy. „Je velká škoda, že už tady není s námi, tak mu aspoň takovým způsobem můžeme vzdát hold,“ doplnil.
Kolikrát jste si od toho 4. ledna, kdy jste oznámil definitivní konec kariéry, zahrál hokej?
Musím se přiznat, že za tu dobu jsem na sobě měl výstroj pouze jednou - někdy minulý týden v Letňanech. Řekl jsem si, že to před Zlatým utkáním musím zkusit a alespoň jednou se v ní sklouznout.
A koleno vydrželo?
Ano, ale bolelo. Přece jen je to něco jiného, než vyjet s dětmi na led při tréninku. Ale já to v sobotu zvládnu. Dám si dva Ibalginy. (směje se)
Těšíte se na některého spoluhráče víc?
To se dá těžko takhle říct, těším se úplně na všechny. Některé kluky vídám jen málo, tak si s nimi rád popovídám. Ti, co pořád ještě hrají soutěže, na tom budou výkonnostně lépe, my ostatní hůř. Každopádně myslím, že lidi čeká pěkná show.
V týmu vítězů z Nagana nastoupí i brankář Dominik Hašek. Pořád je velkou výzvou dát mu gól?
Já bych rád, jenom nevím, jestli k němu vůbec dojedu. (směje se) I když, co jsem slyšel, tak na tom s herní praxí není o moc lépe, tudíž bych to mohl zkusit.
Jak moc si podobné exhibice hráči užívají? Není to spíš o tom, že se těšíte, až utkání skončí a budete si moci popovídat?
Za sebe říkám, že speciálně na tenhle zápas se těším hodně. Je to pro mě specifické i v tom, že se bude hrát v Jihlavě a já jsem Jihlavák. Myslím, že komplexně je zápas moc hezky udělaný. A i na popovídání bude dost času.
Například na pátečním golfovém turnaji, který zápasu předcházel?
Golf je pro mě sport, na který se moc rád podívám v televizi, ale jinak mi nic neříká. Neláká mě. Podle mě je to až moc velký žrout času. Raději si někam vyjedu na kole. A co se týká té páteční akce, tak tu jsem vynechal kvůli rodinné oslavě.
Jedná se o nějaké životní jubileum?
Ano, syn slaví osmnáctiny, takže byl v plánu soudeček, prasátko... Ale nebojte, s pitím budu opatrný. Vím, že půjde o zápas pro lidi, tak nechci být na ledě za hňupa. (směje se) Syn prostě musí narozeniny zapít hlavně sám, když už poprvé může.
Měl jste připravený argument, že vy pít nemůžete, protože by vás jinak trenér Augusta nepostavil do zápasu?
(směje se) Přesně tak. S dodatkem, že to pití pak spolu dohrajeme někdy jindy.
Když se ještě jednou vrátím k vašemu několikrát operovanému kolenu, považujete rozhodnutí ukončit kariéru za správné?
Určitě. Když totiž trénuju děti, kluky nebo chlapy a jsem s nimi na ledě, tak se to dá zvládnout celkem v pohodě. Ale jakmile bych se měl zapojit do zápasu, byl by to problém. Tady už je potřeba se podívat do občanky. (směje se) Takže ano, bylo to jediné možné a správné rozhodnutí.
