„Zkoušeli mě, teď je na čase upevnit si pozici,“ říká Vaněček v rozhovoru pro iDNES.cz
Podle videa, které váš tým zveřejnil na Twitteru (níže), je asi zbytečné se ptát, jestli máte z účasti na Utkání hvězd AHL radost, že?
Mám hroznou radost, nikdy jsem tam nebyl, takže se těším. Jsem ale i trochu nervózní. I když to asi nemusím, bude to spíš srandovní zápas. Kluci mi hned gratulovali. Bylo to hezký. (Utkání hvězd AHL se 28. ledna kromě Vaněčka zúčastní ještě brankáři Pavel Francouz a Josef Kořenář)
V kontextu NHL, kde účast na její Utkání hvězd odmítli Alexandr Ovečkin nebo brankář Carey Price - vy jste nepřemýšlel, že byste kvůli nabitému programu nejel?
Budeme mít čtyři dny volna, z toho dva strávím na Utkání hvězd. Věřím, že když je někdo takový jako třeba Ovečkin unavený, chce si odpočinout a být s rodinou, tak nepojede. Ale já jsem mladý. Nikdy jsem tam nebyl, pro mě jde o prestižní událost, není důvod, abych nejel. Ani si to neumím představit.
Vaněček se účast dozvěděl v kabině před spoluhráči. Vysloužil si potlesk:
Vitek Vanecek (@vitacz15) was all smiles when he learned he was going to the 2019 Lexus #AHLAllStar Classic! #HBH https://t.co/pFzMzxKxiD
Znamená pro vás účast i znamení, že chytáte lépe než váš konkurent a kolega Ilja Samsonov, kterému před sezonou předpovídali úspěch na váš úkor?
Všichni o něm psali, nebylo lehké to číst. Ale taky jsem si řekl, že to v zámoří nebude mít zadarmo, jinak bych se ptal, co se to děje. Chytal v KHL, je o rok mladší, máme podobné postavení. Trenér nás ze začátku střídal a poslední dva měsíce dostávám víc šancí já. Když hrajeme pátek, sobota, neděle, jeden gólman musí mít dva zápasy a ty teď dostávám já. Jsem v zámoří čtyři roky, už je načase, abych chytal víc a upevnil si pozici.
Je to se Samsonovem boj?
Je to boj. Musím být prostě lepší než on. Ale abych řekl pravdu, Ilja je výbornej kluk, bavíme se, neděláme si naschvály. Neumí moc anglicky, pro což mám pochopení, tak mi vždycky zavolá, zeptá se. Snažím se mu pomoct. V tomhle ho mám rád. Navíc jsme už zjistili, že v ruštině jsou čísla stejná, tak se vždycky nějak dostaneme k tomu, co mi chtěl říct. (smích)
Prezident hokejových operací v Hershey Bryan Helmer veřejně řekl, že jste za Samsonovem trochu upozaděný, ztracený, že chcete lidem ukázat, že jste lepší. Zaregistroval jste to?
Četl jsem to. O Samsonovovi se mluvilo, že bude jednička, že jsem se tady v organizaci ztratil, jako kdyby nic. Teď se daří mně, musím to držet, ukázat, že jsem opravdu lepší, aby do NHL vzali mě.
Je tahle sezona o tom, kdo z vás dvou se podívá do NHL?
To nedokážu říct. U Capitals je Braden Holtby, ten tam ještě chvíli bude, je dobrej. Pak Pheonix Copley, s tím jsem byl v týmu loni i předloni a nevím, co s ním mají za plány. Můžou vyměnit mě, jeho, dát do NHL Samsonova. V Americe se děje všechno hrozně rychle.
Vítek Vaněček v přípravném utkání v dresu Washingtonu.
Mluvil jste o angličtině, jak pokročila ta vaše od prvního roku?
Teď už super. Angličtina byla největším problémem, neuměl jsem vůbec, jen „hello“ (na škole se Vaněček učil německy). Co teď potřebuju, si už obstarám. Jen když se mě trenér zeptá před kabinou na něco srandovního, tak tam jsou trochu nervy a přeskakuje to. Ale v šatně jsem se toho naučil nejvíc, měl jsem učitelku, která mi říkala, ať mluvím hlavně na zimáku. Jak si ze mě kluci dělali srandu, tak to šlo do hlavy samo.
Musel jste s jazykem hodně bojovat?
To byla nejtěžší věc v zámoří, kterou jsem zažil. Neumíte anglicky, tak se bojíte jít do kabiny. Američani jsou takoví, že si chtějí povídat. Mrzelo mě to. Když jsem chtěl někam jít, třeba do posilovny, musel jsem přes trenéry. Když jsem chytal v ECHL, bydlel jsem třeba s nejmladším z bratrů Staalových (Jared Staal). Kluci byli v obýváku, mně bylo blbý tam jít, když jsem si s nimi nemohl povídat. Šel jsem jen pro vodu do kuchyně a zpátky do pokoje. Snažili se pomáhat, ale je to těžký, když někdo neumí mluvit. Proto mám pro nové kluky pochopení.
Ztěžuje vám současnou situaci fakt, že vám končí smlouva?
Právě teď mi pomáhá, že jedu na Utkání hvězd, že se daří. Nechci nad tím přemýšlet, měl bych toho plnou hlavu. Vím, že teď mi smlouvu nikdo nenabídne a bude se to řešit po sezoně.
Nepřemýšlíte, že byste se po vzoru Matěje Machovského vrátil zpátky do Česka?
Machovský je starší (25). Já ho chápu, musí myslet na to, z čeho žít. Když vezmu sebe, jsem pořád mladej, hrozně rád bych si ten sen o NHL splnil. Budu to zkoušet co nejdéle. Protože když se tam jeden čas dostanete, řeknete si, že to za to stálo.
Za dva roky byste nad návratem už uvažoval, nebo se pletu?
To se nepletete. To už by byl čas nad tím přemýšlet. Budu starší a starší. (smích)
Jak vnímáte život v Americe? Spousta hráčů v nižších ligách přiznává, že to není úplně nejlehčí. Naposledy mi to potvrdil Jakub Lauko před šampionátem dvacetiletých.
Ten život je hodně jiný. V Hershey to je těžké. Malé město, nic tu není. Jdete na trénink a domů. Je tu akorát firma na čokoládu. A liga je šílená. V pátek v sedm večer máme třeba zápas, čtyři hodiny přejíždíme, v sobotu hrajeme v sedm večer, sedm hodin domů a v neděli od pěti večer zase zápas. Jezdíte dálky autobusem, což není lehké. Ale dá se to vydržet.
Cvičíte tím odolnost na NHL, že...
Amerika je hrozně o hlavě. Kdo to nemá srovnané, přijde sem a bude si myslet, že se dostane hned do NHL, rychle skončí. Je to o trpělivosti. První rok jsem zažil takový věci... Třeba jsem dva měsíce nechytal. Oni to na vás zkouší, agent vám pak říká, ať to vydržíte. Já to takhle měl tři roky, čekal jsem na šanci. Jen jsem trénoval a snažil se být lepší. Musí vidět, že jste na NHL připravení.
