Spolu s Klokem reprezentační premiéra čeká také útočníky Vladimíra Růžičku z Chomutova a Petra Jelínka z Liberce. „Lukáš je schopný hrát přesilovky i oslabení, poměrně dobře bruslí a je fyzicky dobře vybavený,“ uvedl Josef Jandač.
O tom, že je v národním týmu, se Lukáš Klok dozvěděl ze zpráv na internetu. „Měl jsem zrovna regeneraci, a protože jsem věděl, že bude nominace, tak jsem se podíval a našel tam svoje jméno.“ Hned se o svou radost podělil s rodiči, poslal jim esemesku. „Také byli rádi,“ podotkl.
Klok prošel reprezentačními výběry už v mládeži, od 16 do 20 let. Ale výběr dospělých? „To je sen, cíl každého hráče, takže jsem rád, že se mi to splnilo teoreticky tak brzo,“ usmál se jedenadvacetiletý Klok. „Beru to jako odměnu za práci, nespadlo mi to do klína. Nebyl jsem nikdy nějaký mimořádný talent.“
Trenér Josef Jandač chtěl Kloka nominovat už na předešlý, prosincový turnaj Channel One Cup, ale nechal ho Vítkovicím pro potřeby Ligy mistrů.
„Byl jsem trochu zklamaný, že to tehdy nevyšlo, ale klubové povinnosti jsou důležité, takže jsem to tak bral. Soustředil jsem se na Ligu mistrů a teď jsem rád, že se to podařilo,“ uvedl Lukáš Klok.
Do reprezentace nahlédl už při letních kempech. Předloni i loni. „To jsem si ale zranil rameno, poznal jsem trenéry, co vyžadují po hráčích, jak se zhruba v národním týmu hraje,“ podotkl mladý útočník.
Připouští, že mu pomohl i rok v Americe, odkud se vrátil v roce 2014. „Nevím, jestli úplně hokejově, ale lidsky určitě. Byl jsem tam jediný Čech, nikoho jsem tam neměl, musel jsem se se vším vypořádat sám. Také to mě posunulo dál.“
A nyní mu pomáhá i to, že se daří Vítkovicím. „Ano, dá se říct, že hrajeme dobře jako tým. Nemáme naši hru postavenou na individualitách. S klukama jsme si sedli. Na to, že přes léto bylo v mužstvu tolik změn, nikdo nečekal, že tak pošlapeme, i když výkyvy pořád jsou.“
