Odplata se Vítkovickým povedla. Po dvou předchozích prohrách doma porazili Olomouc, připsali si čtvrté vítězství v řadě a přibližují se středu tabulky.
„Ale bylo to naprosto vyrovnané utkání, ve kterém jsme byli šťastnější,“ konstatoval vítkovický asistent trenéra Jakub Petr. „Po nějakých šesti sedmi minutách převzala iniciativu Olomouc a byla lepším týmem. Zaostávali jsme v osobních soubojích, ve kterých jsou hráči Olomouce jedni z nejlepších v extralize,“ líčil Petr.
„Zlepšili jsme se ve druhé třetině, dodržovali jsme herní plán, především na naší obranné polovině. A i když to ve třetí třetině vypadalo, že hrajeme pasivně, s organizací hry na naší polovině hřiště jsme byli spokojeni,“ dodal vítkovický asistent.
Olomouckému trenérovi Jiřímu Dopitovi chyběla u jeho svěřenců dravost. „Neodehráli jsme špatné utkání. Byli jsme však málo hladoví v šancích, které jsme měli. Hlavně v poslední třetině jsme málo stříleli, bylo tam málo důrazu u brány,“ poznamenal Dopita.
Klíčový byl předěl 32. a 33. minuty. Do té doby Vítkovičtí dobývali branku Jiřího Trvaje marně, až pak ho se štěstím překonal Rudolf Huna. „Cítil jsem, že puk mám někde pod nohama. Chtěl jsem ho lapačkou přikrýt, ale nešťastně jsem si ho srazil do branky,“ popisoval vyrovnávací gól Vítkovic olomoucký brankář, jehož po 33 vteřinách překonal i Peter Húževka.
„Ale i tak Jirka Trvaj prokázal, že mu to pořádně lepí a chytá fakt výborně,“ uznal vítkovický gólman Daniel Dolejš. „Po tom prvním gólu, kterým jsme srovnali, se mi hodně ulevilo. Říkal jsem si zaplaťpánbůh za to. A hned nato padla ještě jedna branka. To bylo hodně důležité,“ dodal Dolejš.
