Měl jste se Slavomírem Lenerem nějakou dohodu, že vás na Švédské hry vezme?
Ne. Žádnou dohodu jsem neměl a nemám. Přišla mi až nominace, ale doufal jsem, že to vyjde. Je to poslední turnaj před mistrovstvím světa a navíc se nám v Omsku začalo dařit.
Znervóznilo vás, že jste chyběl na předchozích turnajích?
Ani ne. Spíš by mě znepokojilo, kdybych nejel teď na Švédské hry. Když byla Baltika, tak za mnou navíc byla v Omsku rodina, takže jsem docela i přivítal, že jsem tam nemusel. Hlavně jsem ještě necítil takovou formu jako teď.
A teď se cítíte v dobré pohodě? Váš útok s Paterou a Bednářem v Omsku válí…
V lize jsem se cítil dobře. Trochu mi trvalo, než jsem se rozehrál, ale já obvykle mívám začátky sezony horší a letos se to zase potvrdilo. Teď jenom, abych dokázal předvést dobré výkony i na Švédských hrách.
Toužíte po účasti na mistrovství světa v Praze. Věříte, že by vám dobrý výsledek na Švédských hrách mohl přiblížit konečnou nominaci na šampionát?
Jde o to, abych dobře zahrál, a abych pomohl mužstvu k dobrému výsledku. Potom může pozvánka na mistrovství přijít. Pokud budou moje výkony špatné, pak bude i šance menší. Ale mistrovství světa v Praze je pro mě velká výzva. Je to výjimečný turnaj. Tato šance se před hokejistou otevře jednou za život. Každý hráč by u toho chtěl být.
Ale váš spoluhráč Pavel Patera považuje reprezentaci za uzavřenou kapitolu. Nesnažíte se ho ještě přemluvit?
To už skončilo. Bavíme se o tom, ale Pavel je zatím tak rozhodnutý. Když se nám začalo v Omsku dařit, tak jsem se ho ptal, jestli by to ještě nechtěl zkusit. On by sice možná chtěl, ale má ještě na rok smlouvu v Osmku. A tam se začíná s přípravou na konci června, domů přijede v půlce dubna a s rodinou pak skoro není. Chápu jeho postoj.
Jak dlouho trvalo, než jste se vyrovnal s nepovedeným turnajem v Pardubicích? V jeho průběhu jste vypadl ze sestavy reprezentace…
No, chvilku to trvalo. S Pavlem Paterou jsme se o tom bavili. Ale pak začala ruská liga a my se začali soustředit na Omsk. Ze začátku to tam navíc bylo všelijaké a my měli dost chmurné myšlenky. Ale teď se to hodně zlepšilo a věřím, že to tak bude pokračovat.
Ambicióznímu Omsku úvod sezony vůbec nevyšel. Bylo v klubu velké dusno?
Hodně velké. Všechno se svádělo na hráče, přitom hráči chtěli. Je blbost, co se tam psalo, že hráči nechtějí bojovat a schválně nehrají. Po zápase v Chabarovsku přišel manažer do kabiny a začalo se diskutovat. Trvalo to asi hodinu a půl a z té debaty vyplynulo, že jediné možné řešení je odvolat trenéra Gersonského. A já si myslím, že to všem ukázalo, v čem byl problém. Pod jeho nástupcem, Valerijem Bělousovem se tým zvedl a dnes jsme na místech zajišťujících postup do play-off.
Jak jste osobně pocítil podzimní krizi v Omsku?
Když vám někdo říká, že nechcete hrát, je to nepříjemné. Každému jsem říkal, že je nesmysl, abych se nesnažil. Mám v Omsku smlouvu na rok a hraju si o další angažmá. Když budu hrát špatně, tak přece nedostanu žádné nabídky. A ten trenér? To jsem nikde nezažil. Každou poradu se mluvilo jenom o penězích a ne o hokeji. Pomalu se to tam každou poradu hádalo a mužstvo bylo úplně rozložené.
Když jste mluvil o smlouvě. Ta vám v Omsku po sezoně končí. Už jste uvažoval o budoucnosti?
Samozřejmě o tom přemýšlím. Zatím jsme se bavili s agentem Alešem Volkem o tom, jaké asi budou nabídky. Všechno pak musím prodiskutovat s rodinou a na základě toho se rozhodnu. Přece jenom, čekáme další přírůstek do rodiny, takže o tom takhle přemýšlet musím.
Co byste považoval za optimální řešení?
Kdybych si mohl vybrat, tak slušné Švýcarsko na dva roky (smích).
Pavel Patera ale v Omsku ještě rok zůstane. Nemůže to vaše rozhodování ovlivnit?
Určitě může. Rozumíme si hokejově, ale i po lidské stránce. Taky mě přemlouvá, abych v Omsku zůstal. Uvidíme...
