Krize je tedy zažehnána?
Máme sice zlepšené sebevědomí, ale čekají nás tři domácí zápasy za sebou. Teprve když v nich uspějeme, tak se snad dá mluvit o nějakém zlepšení.
V Plzni jste strávil většinu hokejového života. Je pro vás o to náročnější se s takovou haldou porážek vyrovnat?
Nebylo to pro mě jednoduché. Všichni mě tu znají, každý se ptal, proč se nedaří. A já pořád odpovídal. Ostatních kluků, co tady nejsou tak dlouho, si lidi tolik nevšímají. Měl jsem hrozný vztek, že nám to nejde.
Byli fanoušci hodně naštvaní. Třeba až agresivní?
To zase ne. I když se nevyhrávalo, stejně chodili na zápasy. Fanoušci jsou tady u nás hodně trpěliví. Ale samozřejmě se jim nelíbilo, že prohráváme.
Od soupeřů jste dostávali velké výprasky, třeba až osm gólů. Neměl jste chuť s tím praštit? Neříkal jste si: mám to v těch letech vůbec zapotřebí?
Já už s tím mám chuť praštit jak dlouho... (smích). Ale nejsem takový, abych utíkal z boje. Mám nějakou odpovědnost a rozdělanou práci chci dokončit. Já nic nevzdávám.
Musel jste spoluhráče hodně burcovat? Aby to nevzdávali?
Já na velké povídání nejsem, to jsou jiní. Já si raději to své odvedu na ledě. Tam poctivě dřu.
Poslední tři zápasy jste vyhráli. Kdy se to zlomilo? Co tomu nejvíce pomohlo?
Je to všechno o sebevědomí. Když se jednou vyhraje, člověk si začne víc věřit. A hlavně nám moc pomohl gólman Barta. Hrajeme s vědomím, že za námi je brankář, který chytí i něco více, než musí. Můžeme si dovolit i více útočit.
Trenér hodně proházel sestavu, daly se dohromady jiné útoky. Jak tým změny přijal?
Začali jsme hrát na tři pětky. A nastupuje jenom ten, komu se opravdu zrovna teď daří. Nehledí se přitom na to, jestli je to reprezentant nebo junior. A prospívá to.
Vy osobně hrajete s Mazancem, bekem z první ligy...
Hraje se mi s ním dobře. Je velký, silný, má dobrou rozehrávku. Pokud na sobě bude dále pracovat, tak na extraligu jasně stačí.
Říká se, že trenér Liška po vás hned od začátku sezony chtěl útočnější hokej. Jenže to nějak nevyšlo...
Říkal nám, ať od nové sezony hrajeme více útočněji. Ale pak jsme si to vyříkali a uvědomili si, že musíme hrát to, na co máme hráče. Takže jsme se vrátili k tomu, co jsme hráli před tím. Hlavně dobře zezadu.
Měli jste přitom s trenérem spory? Hádali jste se o tom?
Ne. Všechno jsme si v klidu vyříkali, bylo to v pohodě.
Jak jste na tom vy osobně? Koleno už je v pořádku?
Měl jsem natažené kolenní vazy, pak jsem dostal pukem do obličeje a oteklo mi oko. Ale teď je to v pořádku, musím zaklepat.
V jedné odpovědi jste vtipkoval, že už dlouho chcete s hokejem praštit. Jak vážné to tedy s tím koncem v osmatřiceti letech je?
Já má takovou zásadu. Pokud začnu sezonu, tak ji prostě chci dohrát. Neutíkám uprostřed rozdělané práce. To by mě snad museli vyhodit, sám neodejdu (smích). Teprve až skončí tahle sezona, tak se rozhodnu.
