„Dneska se to odráželo nějak divně,“ citovala ho agentura Ticker.
Ztřeštěný večer začal nevinně. Tým Nashvillu po vydařeném úvodu vedl 2:0. Vokoun se do sestavy vrátil po krátkém nachlazení a několika zákroky uchvátil svého kouče.
„Mohli jsme prohrávat o čtyři góly, kdyby Tomáš nechytal fakt dobře,“ řekl později Barry Trotz.
Jenže před první pauzou se přihodila první nepříjemnost. Pas domácího Wiemera od zadního hrazení náhodně trefil brusli spoluhráče Parka a proklouzl za brankovou čáru.
Sedm vteřin před sirénou. No, žádná hrůza, napadne vás možná.
Ale co tohle: třetí třetina, přesilovka Nashvillu. Zadák Kuba z Minnesoty na vlastní modré napaluje kotouč do plexiskla nad mantinelem.
Otáčí se a vzápětí slyší řev publika. Gól!!! Cože? „Nevím, co se stalo. Jen jsem se snažil vypálit co největší silou,“ podivoval se Kuba.
„Stěží se dalo něco udělat,“ pravil pak smutně Vokoun před reportéry. „Vyjel jsem pro puk, který letěl tři metry vedle. Ale on spadl na led a odskočil úplně na druhou stranu. Rovnou do branky...“ Minnesotské noviny už Kubovu „trefu“ přes tři čtvrtiny hřiště vyhlásily za nejnáhodnější gól sezony.
Vokoun neotřeseně pokračoval. Ještě v 60. minutě jeho tým držel těsný náskok 3:2. K vítězství chybělo pár chvil.
Jenže... V čase 59:46 Minnesota vyrovnává. A zase zvláštně.
Vokoun se vydal k mantinelu za nahozeným kotoučem, nedohodl se s obráncem Timonenem a už se nestihl vrátit, aby zastavil drtivou ránu Žoltokse pod břevno. „Kimmo chtěl, abych mu puk nechal,“ líčil žurnalistům Vokoun.
„Ale nějak to nevyšlo a já se zadrhl za bránou...“ Pech, smůla, neštěstí...
Ještě v prodloužení zaznamenal Vokoun čtyři zásahy. Dohromady úctyhodných 36. Na vítězství to však v téhle zakleté partii nestačilo...
 Gólman Nashvillu Tomáš Vokoun je překonán. Gól v jeho síti slaví centr Minnesoty Jason Wiemer (vpravo) a Andrew Brunette. |
