"Disciplína nám ztratila zápas. To si proti tak silnému soupeři nemůžeme dovolit," soukal ze sebe po zápase účastník letošního mistrovství světa.
Jak byste zhodnotil dramatický zápas, který jste ztratili v samotném závěru?
Jednoznačně jsme si prohráli zápas oslabeními. Dobře jsme věděli, jak je soupeř silný při přesilovkách, a přesto jsme zbytečně faulovali, zvláště v závěru utkání. S tak silným soupeřem si tohle nemůžeme dovolit. Dal tři góly ze čtyř v početní výhodě a jeden z trestného střílení, to mluví za vše.
Co se vám hodilo hlavou, když jste odjížděl na trestnou lavici v prodloužení po zbytečném dohrání soupeře?
Člověk se vždycky modlí, aby z takového vyloučení nepadl gól. Těch zbytečných tam dnes bylo víc. Teď už to nejde vrátit, už se stalo.
O nešťastné prohře čtěte zde |
Jaké je pro vás z osobního hlediska, že jste se konečně trefil a ještě dal takový krásný gól?
Jsem rád, že jsem se už konečně prosadil. Hodně jsem to potřeboval. Dostal jsem puk dobře do jízdy, to je hodně důležité, a pak se mi povedlo zakončení. K vítězství to však nestačilo, to mě hodně mrzí.
Nastoupil jste proti svému spoluhráči z reprezentace Janu Kovářovi. Měl jste možnost před zápasem s ním hovořit?
Já jsem Honzu v podstatě před zápasem neviděl, ani na rozbruslení jsme se nějak nesetkali. Pak jen během hry jsme na sebe mrkli na buly. Jinak nic, nebyl na to čas.
Bojíte se, že takhle ztracený zápas v posledních minutách může hodně poznamenat rozpoložení týmu před dalšími zápasy?
Může, i nemusí. Na druhou stranu nás to může posílit. My jsme ten zápas odehráli skvěle proti tak silnému soupeři a nebýt hloupých vyloučení, tak jsme vítězství slavili my. Je třeba si z toho vzít i něco pozitivního.
Vy jste se tam ještě v prodloužení hodně rozčiloval při zákroku na Ševce.
Nevím jestli to byl faul, ale když někdo dostane náraz hlavou do mantinelu a leží na zemi zraněný, tak by měl rozhodčí přerušit hru. Ano, soupeř se dostával do přečíslení, přesto jsem čekal, že okamžitě přeruší hru, aby hráč mohl být ošetřen doktorem. To byl jediný důvod, proč jsem se rozčiloval, jelikož nechal pokračovat ve hře. Nevím, jak je to v pravidlech v takových situacích.
A jak jste po zápasech na Dálném východě vyrovnávali s dlouhým přeletem domů?
Nevím jak ostatní kluci, já už jsem na to byl zvyklý z minulých sezon. Vždy zůstáváme na českém čase, abychom si pak po návratu co nejrychleji zvykli.
Letos byl ten trip delší než v loňské sezoně. Cítil jste v tom nějaký rozdíl?
Je to trošičku náročnější hlavně z psychického hlediska. Jsme dlouho z domu a pohromadě, to je někdy náročné. Nic se ale nedá dělat, takový je rozpis. Musíme se přizpůsobit.
