Po březnovém trejdu problesklo Radimu Vrbatovi hlavou: "Tak snad bych se mohl alespoň podívat na mistrovství světa."
Ještě, než se odstěhoval z Colorada, kde má spoustu kamarádů, do menšího Raleighu v Severní Carolině, mu bylo jasné, že do play-off se tento rok nedostane. Tým Hurricanes patřil k nejslabším ve Východní konferenci.
"Na jednu stranu se mi nechtělo pryč. Denver je krásné město, pořád je tam sluníčko, hory," vzpomíná. "A navíc jsme byli s Milanem Hejdukem, Martinem Škoulou a Vencou Nedorostem skvělá česká parta. Ale můj přestup má výhodu v tom, že dostávám víc času na ledě," našel si po několika týdnech i plus na nečekané výměně.
"V Carolině není tolik hvězd v útoku a já hraju ve druhé lajně, chodím na led i v situacích tři na tři, v přesilovkách odehraju třeba celé dvě minuty. čas na ledě mám kolem dvaceti minut za zápas, tolik bych v Coloradu nedostal."
V novém působišti se ještě nestačil ani pořádně zabydlet, s přítelkyní Petrou hledá byt. "Do konce sezony bylo po našem příchodu už málo času," říká. "Raleigh je takové klidné, až evropské město. Já hlavně nechtěl někam do New Yorku nebo do Los Angeles, tyhle megalopole nejsou pro mě."
V New Yorku musel Vrbata s přítelkyní nechtěně přenocovat na cestě do Prahy. Zpozdil se jim totiž let z Raleighu a nestačili přestoupit na letadlo do Amsterodamu. "Docela jsem řádil, tam mě musela Petra hodně klidnit," přiznal. Na soustředění se tak trenéru Růžičkovi hlásil o den později, až v sobotu.
V Česku se teď chce poprat o možnost hrát na světovém šampionátu. V úterý se spolu s kolegy z NHL spojí se širším výběrem, který je nyní na přípravném dvojzápase ve Švýcarsku. "Někteří starší hráči z NHL by neměli z nominace vypadnout, u mladších uvidíme," říkal kouč Slavomír Lener. "Udělám pro to všechno," slibuje Vrbata.
Pokud se na šampionát do Finska nakonec dostane, určitě bude sledovat, jak si vede Colorado v play-off NHL. "Moc bych klukům přál Stanleyův pohár," říká. Už v závěru základní části bedlivě sledoval souboj kamaráda Hejduka s Näslundem o vítěze střelecké tabulky.
"Díval jsem se, aby Näslund nedal nějaký hattrick. A když už bylo jasné, že ne, hned jsem Milanovi volal. Měl tam schránku, ale později se ozval, tak jsem mu mohl pogratulovat. Říkal mi, že zkoušel střílet už i z kabiny, aby to vyhrál," směje se.
Pak ale zvážní a s obdivem hovoří o Hejdukově dosažené padesátigólové metě. "Tohle se jen tak někomu nepovede," říká. "Milan si to zaslouží, je to super kluk."
