Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Vstupenka do NHL? Průkaz KSČ

Roman Božek u benzinové pumpy v Borku u Českých Budějovic. | foto: Slavomír Kubeš, MAFRA

8 2008
Píše se rok 1980 a Roman Božek nastupuje v necelých sedmnácti letech v týmu TJ Motor ke svému premiérovému utkání v první hokejové lize, tehdejší nejvyšší soutěži, která se v bývalém Československu hrála. Na plzeňském ledě se představil v útoku po boku legendy jihočeského hokeje Jaroslava Pouzara a hned vsítil gól.

Naposledy oblékl dres klubu, který se v té době jmenoval již HC České Budějovice, v sezoně 1996-7. Rozlučkový zápas se Zlínem pro něj tehdy nedopadl dobře. Z duelu odkulhal s utrženými kolenními vazy.

V roce 2001 si pronajal v Úsilném u Českých Budějovic hospodu, kde se úspěšně otáčel za pípou až do loňska, kdy musel na operaci kyčle. V současné době pracuje u benzinové pumpy v Borku, který leží nedaleko Úsilného. V krajském městě ve čtvrti Nemanice pak vlastní sportbar. V neděli Roman Božek oslaví 45 let.

Za 17 sezon na vrcholové úrovni toho stihl požehnaně. S Motorem a poté s HC České Budějovice získal v roce 1981 stříbrnou a o 13 let později bronzovou medaili v tehdejší československé federální a později české lize. Stříbro si přivezl i z mistrovství světa dvacetiletých v roce 1983 v Leningradě.

S Jihlavou, kde byl v letech 1984 až 86 na vojně, vyhrál dva tituly mistra ligy. V následujících dvou letech se dostal do národního týmu dospělých, nominace na mistrovství světa mu ale vždy na poslední chvíli unikla. Jako památka na toto období mu z roku 1988 zůstala stříbrná medaile z turnaje Izvěstia, prestižního klání v Sovětském svazu.

V témže roce si jej vyhlédli i skauti Edmontonu Oilers, který byl v kanadsko-americké NHL na vrcholu své slávy. Za oceán však neodešel, nesplňoval totiž podmínky stanovené tehdejším režimem, mimo jiné nebyl členem komunistické strany. Podařilo se mu to až v roce 1990, po sametové revoluci, ale z přípravného kempu se už do prvního mužstva neprobojoval.

Čekat na šanci na farmě kvůli rodině odmítl a přijal angažmá ve Finsku. Nejprve v Tampere a pak v Oulu. Zůstal tam tři roky. Poté se ještě vrátil na čtyři sezony do Budějovic. Síťku za zády československých prvoligových brankářů ve své kariéře rozvlnil zhruba stopadesátkrát.

Hokejový osud levého křídelního útočníka Romana Božka se pak uzavřel v roce 2001 v druholigovém rakouském Feldkirchu.

Hokejovou šatnu jste poté, co jste pověsil brusle na hřebík, vyměnil doslova ze dne na den za výčepní pult. Bylo to náhlé rozhodnutí, nebo jste to plánoval?
Během poslední sezony v Rakousku se ke mně doneslo, že v Úsilném bude k pronajmutí hospoda. Tak jsem si řekl, že bych mohl zkusit podnikat v pohostinství. Neměl jsem s tím sice žádné zkušenosti, ale nakonec to vyšlo.

Měl jste k dispozici nějaký kapitál?
Díky hokeji jsem měl něco v zásobě, hlavně angažmá ve Finsku bylo v tomto směru výhodné. Nemusel jsem si tudíž brát nějakou půjčku.

U pípy jste vydržel sedm let. Znamená to, že vás ta práce uspokojovala?
Bylo to zaměstnání jako každé jiné. Je pravda, že jsem tam strávil řadu nocí, ale zase jsem měl přes den dost času na své další aktivity. Navíc se tam často scházela výborná parta, například místní fotbalisti, a o legraci nebyla nikdy nouze.

Hospodu v Úsilném jste opustil stejně rychle, jako jste s ní začal. Proč?
Musel jsem na operaci s kyčelním kloubem. Ty bolesti už byly neúnosné. Částečně se to dá samozřejmě přičíst na vrub mé jednadvacetileté hokejové kariéře.

Kdo je Roman Božek

Roman Božek (1963) přezdívaný Blekota Narodil se v Táboře a základní školu navštěvoval v Soběslavi. V Českých Budějovicích pak vystudoval střední zemědělskou školu. S hokejem začínal v Soběslavi. Během své sportovní kariéry působil mimo jiné v TJ Motor - a pozdějším HC České Budějovice, Dukle Jihlava či finském Ilvesu Tampere. Koncem roku 1988 ho draftoval Edmonton Oilers z Kanadsko-americké NHL. Už třináct let žije v obci Úsilné u Českých Budějovic. V krajském městě ve čtvrti Nemanice vlastní sportbar. Momentálně pracuje nedaleko od svého bydliště u čerpací stanice v Borku. Je ženatý, má syna, dceru a hnědého labradora Rockyho.

Co jste dělal po operaci? A co vás živilo?
Měl jsem šanci výhodně koupit nemovitost v Nemanicích, kterou jsem v roce 2007 předělal na sportbar a ten pronajímám.

Takže jste zůstal doma?
Nějakou dobu si vyžádala rekonvalescence, ale pak už mě to nicnedělání nebavilo a také mi chyběli lidi, na které jsem byl zvyklý.

Vrátit se po tak náročném zákroku s půllitry na plac asi nebylo možné. Kde jste sehnal místo, které by vaši nohu příliš nezatěžovalo?
Kamarádím se s Františkem Linhartem, který má na Borku autosalon. Nabídl mi, jestli bych nechtěl zkusit práci na zdejší pumpě. Rád jsem to přijal. Ostatně moc jiných možností jsem při svém zdravotním stavu neměl.

A další pracovní cíle?
Momentálně žádné, hlavně aby byla noha v pořádku a pak se případně uvidí.

Poznávají vás lidé, kteří si přijedou na Borek pro benzin či pro bagetu?
Někteří ano. Zejména ti starší se mě ptají, jestli jsem to opravdu já.

Vraťme se ale k minulosti. Dnes už si asi málokdo umí představit život hokejisty za socialismu, který neměl statut profesionála, ale musel být někde zaměstnaný. Jak to tehdy fungovalo?
Sám jsem to moc nechápal. Prostě měl každý z nás v občance razítko z nějakého podniku, abychom nebyli vedení jako příživníci. To by nás jinak zavřeli.

U jakého podniku jste byl veden vy?
Myslím, že celkem u třech. Hned po střední škole to bylo v papírnách, pak v pozemních stavbách a končil jsem v Motoru Jikov. Všechny byly v Budějovicích.

Byl jste se tam aspoň někdy podívat ve výrobě?
To ani náhodou, normálně jsme každý den trénovali, takže to ani nebylo možné. Má jediná cesta tam vedla vždy jen pro to razítko na personální oddělení. Kdo kam má jít, nám vždycky jen sdělil vedoucí týmu.

Znamená to tedy, že jste brali stejný plat jako tehdejší pracující lid?
To ne, bylo to zhruba dvojnásobek tehdejší průměrné mzdy.

A to bylo kolik?
Kolem pěti až šesti tisíc korun měsíčně. Plus prémie 600 za výhru.

Nezáviděli vám to ostatní lidi? Nechtěli, abyste také chodili do práce?
Občas, když se nám nedařilo, tak to na nás volali z tribun.

Tenkrát, stejně jako dnes, bylo pro hokejisty po finanční stránce zajímavé hlavně zahraniční angažmá. Jak to bylo ale s odchodem do ciziny za komunistů?
Minimální věk při odchodu byl třicet let, pět set odehraných ligových zápasů, medaile z mistrovství světa a členství v komunistické straně. Když pominu věk, tak zejména ta stranická knížka u mě nepřicházela v úvahu.

Byli vaši spoluhráči ve straně?
Členové i kandidáti. Z ohledu k nim více neprozradím.

Na každém sportovci se projeví rukopis trenéra. Kdo se nejvíce v tomto směru podepsal na vás?
V Motoru určitě Karel Pražák, který byl navíc proslulý tím, jak přísně dbal na dodržování životosprávy. A my, diplomaticky řečeno, jsme mu to mnohdy dost komplikovali. Ale vždy nás nakonec dokázal srovnat.

Zejména ti dříve narození hokejoví fanoušci vás neznají jen jako Romana Božka, ale i jako Blekotu. Jak tato přezdívka vznikla?
Jednou jsem prosil maséra Františka Mrázka, aby mi nabrousil brusle. A on mi řekl „To víš, že jo, ty Blekoto,“ a ostatní se toho hned chytli. Proč mě tak pojmenoval, dodnes nevím, snad podle jedné pohádkové postavy ze seriálu Arabela.

Chodíte na hokej do Budvar arény?
Často tam zajdu, potkáváme se tam se známými i s kamarády.

Co říkáte současným katastrofálním výsledkům Mountfieldu, který se po dvou velmi úspěšných sezonách nyní plácá u dna tabulky?
Mrzí mě to. Myslím si, že tu vedení klubu udělalo hodně práce, když sehnalo tolik peněz. Ale na druhou stranu se mi nelíbí, jak s nimi sportovní manažer Jaromír Látal hospodaří. Za obrovské sumy nakupuje hráče světoběžníky, kteří nemají ke klubu vztah. A když se jim nedaří, ani se moc nesnaží nic změnit, sbalí se a jdou o zimák dál. Když už, tak by měl koupit nějakého tahouna typu Dopity, Straky či Beránka, který by tým svým nasazením strhl. A určitě by měl dát více příležitostí vlastním odchovancům. V každém případě ale klukům držím palce a věřím, že se zvednou.

Autoři:




Bodování

21

Dominik Kubalík

Plzeň

20

Tomáš Mertl

Plzeň

19

Milan Gulaš

Plzeň

Góly

14

Dominik Kubalík

Plzeň

12

Tomáš Mertl

Plzeň

9

Martin Růžička 27

Třinec

Tabulka ligy

Klub Z V VP PP P SKÓRE BODY
1. Plzeň 14 7 3 3 1 60:31 30
2. Kometa 14 8 2 2 2 54:34 30
3. Třinec 14 8 1 2 3 44:32 28
4. Hr. Králové 14 8 1 1 4 33:24 27
5. Sparta 14 7 1 0 6 38:38 23
6. Vítkovice 15 5 2 2 6 43:38 21
7. Ml. Boleslav 14 6 0 3 5 33:30 21
8. Chomutov 14 5 2 2 5 36:37 21
9. Olomouc 15 4 3 2 6 35:45 20
10. Zlín 14 4 3 1 6 35:38 19
11. Liberec 13 5 0 0 8 23:41 15
12. Pardubice 14 4 1 1 8 30:49 15
13. Jihlava 13 3 1 2 7 30:39 13
14. Litvínov 14 2 2 1 9 22:40 11

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze