"Je to jako nebe a dudy," tvrdil na chodbě Malé sportovní arény v Moskvě. "Vyhráváme a hlavně jsem zase fit."
V národním týmu se při Baltika Cupu opět sešel v jedné formaci s Paterou a Procházkou, byť se v úterý proti Švédům neprosadili. "Ale těší mě, že jsem zase v reprezentaci, a snažím se si to užít," řekl.
Před rokem ve Spartě mu bylo hůř. "Jakmile se objevily zdravotní potíže, propadal chmurným myšlenkám: Už je to tady zase, já se z toho nevyhrabu." Z rozsáhlého chorobopisu jen namátkou: kvůli nemoci srdečního obalu přišel o olympiádu v Naganu, v přípravě na NHL v září 1999 mu padající protivník bruslí rozetnul tvář od úst až k uchu. V Praze psychicky nevydržel. "Už o Vánocích jsem věděl, že potřebuju změnu," přiznává.
Také vedení Sparty z něj bylo nešťastné. Takhle si angažmá drahé hvězdy nepředstavovalo. "Potřeboval by osobního doktora, co se od něj nehne ani na krok," vyprávělo se v zákulisí. Smlouva ho vázala do jara 2002, Vůjtek se však s klubem dohodl na rozchodu. "Ale nechci na Spartu vzpomínat ve zlém, získal jsem tam titul," prohlašuje.
Dnes se v Moskvě potká s otcem Vladimírem Vůjtkem, prvním českým koučem v ruské lize. Dostává se mu uznání, vždyť Jaroslavl se pod ním drží na prvním místě. "Voláme si denně a táta se jen diví, jak je vedení pořád nespokojené," říká Vůjtek junior.
"Když se vyhraje 8:4, vadí moc obdržených gólů. Když se vyhraje 2:0, vadí zase málo vstřelených." Vůjtek mladší měl také v létě nabídku od Jaroslavli, ale couvl.
Rodinu nechtěl vzít s sebou a v dálce by bez ní nevydržel. Raději se vydal na sever. "Věří mi tam, jsme ohromná parta," pochvaluje si podmínky v Hämeenlinně.
Po první štaci ve finské lize se Vůjtek zatřpytil na šampionátu v Helsinkách 1997. V památném utkání s Kanadou dal hattrick, než mu v proslulé rvačce jeden ze soupeřů krosčekem zezadu způsobil otřes mozku.
V současnosti ve Finsku znovu vládne. Jen škoda, že na jaře 2002 se mistrovství světa koná ve Švédsku.
