Výborný chtěl dynastii, ale tušil trable

P r a h a - Hokejový trenér František Výborný v noci nespí. Pořád se mu hlavou prohánějí myšlenky na poslední porážky Sparty v lize. Dokolečka si prohlíží záznamy chyb na videu. "Málem jsem z toho už zblbnul," vykládá. "Usíná se mi těžko, ale pár hodin jsem utrhnul. Neutápím se v alkoholu, neberu prášky, ale štve mě to pořádně." Před necelým půlrokem se mohl cítit jako král, když po sedmi letech přivedl slavný klub k titulu. Není však taková povaha. Hned po finále přemýšlel, jak ve Spartě postavit vítěznou dynastii: "Aby dlouhodobě vydržela nahoře jako třeba Vsetín."

Jak se mu do zámoří trousili nejdůležitější hráči, začal tušit potíže. Věděl, co v nich ztrácí. Měl svým způsobem radost, že odchází syn David. Coby otec a kouč v jedné osobě se necítil nejlíp. "Já ho nikde nechválil, ale přece jsem měl obavy, aby někdo neměl řeči. Byla to pro mě úleva, když přestupoval do Columbusu. Teď nám ale jeho rozhodující góly moc scházejí."

I když se v září oslabená Sparta vyšvihla na první místo, zůstával ve střehu. "Nebyli jsme úplně spokojení s herním projevem. Stačilo pár potíží a mužstvo ukolébané vedením si přestalo věřit, kluci teď o sobě pochybují. Musíme se sebrat, semknout se." Třebaže by mohl mít nervy na pochodu a nevrlé náladě by se nikdo nedivil, Výborný vypráví tichým, klidným hlasem. "Klidně se ptejte," poví před rozborem bolestné situace.

Vyzařuje z něj lidství. Na šéfa hokejového týmu vystupuje neskutečně mírně. Není snadné si představit, jak seřve šatnu plnou dobře placených profesionálů.
"V úterý jsem ve druhé třetině musel zakřičet na obránce Holého, ale často to nedělám. Ani žádnou nahranou bouřlivou scénu nemůžu v šatně ztropit. Nejsem herec. Hráči mě znají, divili by se: Co ten Franta blbne?"

I přes nesmírný tlak se zdá vyrovnaný. Denně probírá vývoj s kamarádem a nadřízeným, sportovním ředitelem Kunešem. Ví, že ho brzy mohou vyhodit. Právě ve Spartě nepěstují přehnanou trpělivost s trenéry. Richtra propustili před rokem v říjnu a Šuplera před dvěma lety v prosinci. "Buď se chytneme, nebo prostě musí přijít někdo další," říká realisticky.