Proč jste se rozhodl, že v Pardubicích skončíte?
Protože naše výsledky samozřejmě nemohly uspokojovat. Kdybychom jednou vyhráli, prohráli, tak se člověk s tím srovnával a věděl by, že někde je chyba a co je potřeba zlepšit. Ale těch proher bylo na moje gusto trochu moc. Pardubice jsou velice kvalitní ambiciózní tým a i přestože je výluka v NHL, mají vysoké cíle. Nemohl jsme si dovolit dál pokračovat a tak jsme se už na zápas s Jihlavou dohodli, že mužstvu dá impuls nový trenér.
Tím se stal Vladimír Martinec. Co říkáte na jméno vašeho nástupce?
Jsem rád, že to je Vláďa Martinec, protože je to Pardubák, který k tomu klubu patří. Věřím, že se kluci odrazej, že i to štěstíčko, které nám hodně chybělo, si přitáhnou na svou stranu.
Rezignace trenéra, to je v extralize zvláštní, nevídaný krok...
Myslím, že jsme zodpovědný člověk. Samozřejmě, většinou je to tak, že se trenéři drží do poslední chvíle. Naopak tady bylo vedení zaskočené a nepočítalo s tím, drželo mě. Od zápasu se Zlínem říkali: neblázni, dej tomu tři neděle. Ale člověk o tom přemýšlí dlouho, hodiny.
Co tedy nakonec rozhodlo?
Když se člověk podívá na minulé sezony, tak mužstva, kterým se nepovedl začátek ligy - a byla to mužstva, která měla minimálně ambice na play-off – nakonec nezvládla celou sezonu. To jsem nechtěl. Navíc je letos liga úplně jiná, jsou tu hráči z NHL, čímž stoupla její kvalita. Od začátku se hraje nadoraz. Pardubice léta předtím procházely ligou a soupeře přehrávali. V týmu jsou hokejisti, kteří umějí hokej. Ale dneska se jim nedaří. Je potřeba něco udělat a rozhodl jsem se pro tento krok. Impuls vzešel z mé strany.
A myslíte, že změna trenéra bude tím impulsem, který rozhýbe tým?
Může. Před utkáním se Zlínem jsme měli pohovory. Nedá se říct, že by hráči nebojovali, měli jsme utkání dobře rozehrané. Ale přišly taktické chyby, chybělo štěstí. Samozřejmě jsme o příčinách mluvili, dělaly se nějaké kroky. A změna trenéra je další věc, kterou by bylo třeba udělat, směřovalo by to k tomu.
Taktika je jedna věc, ale chyby, o kterých mluvíte, dělají hráči na ledě. Pardubice mají hodně zkušený tým na to, aby k nim opakovaně docházelo, nemyslíte?
Souvisí to. Nacvičujete herní situace, jenomže hráči potom musí přečíst situačně hru. Trenérský vliv být musí. Samozřejmě, že nejsme v dobré pohodě, hráči pak dělají chyby, které by jinak neudělali. Nejhorší je, že nám to navazovalo, udělali jsme chybu, následovala další. Ke gólu směřovaly dvě tři individuální chyby, které se znásobily.
Neměl jste problém v komunikaci s hráči?
Žádný nebyl. Naopak, když jsem před ně předstoupil a oznámil svoje rozhodnutí, bylo vidět, že nejsou úplně nadšení a že s mnou soucítí.
Co pardubičtí hráči říkali na vaše rozhodnutí?
Přišli si vylít srdíčko. Bylo vidět, že jsem některým nebyl lhostejný, že když se potkáme, můžeme se podívat do očí.
Jaký byl největší problém pardubického týmu?
Jednoznačně proměňování šancí. Samozřejmě ty příčiny najdete. Je to zranění Jána Lašáka. On bude i ten, kdo zvedne mužstvo ven, dokáže to mužstvo nahecovat. Nechci tím říct, že Kameš nebo Hylák by byli špatní, to ne. Mozaika týmu ale byla od začátku narušená. Tím mám na mysli i zranění Michala Sýkory.
Udělal byste dnes něco jinak?
Myslím, že vyloženě ne. Když jsme se o tom bavili v realizačním týmu, nejsme si vědomí nějaké výrazné chyby.
Už víte, co budete dělat dál?
Určitě si dám si pauzu. Ale ještě jsem o tom nepřemýšlel. Určitě nebudu nikde škemrat, aby mě zaměstnali. Budu chodit na hokej a přát Pardubicím, aby se jim začalo dařit lépe.
Trénovat ale budete chtít za čas dál?
Síly na to v sobě ještě mám.
