Vondrka se však své šance dočkal. V prvním útoku se zkušeným matadorem Josefem Beránkem a Davidem Hruškou ožívá.
Začíná dokonce střílet góly. A ne ledajaké: v posledních dvou zápasech byly pokaždé vítězné! "Je to super. Minule jsem rozhodl proti svému mateřskému týmu a teď zase," radoval se českobudějovický odchovanec po zápase s Pardubicemi.
Na levé straně by se měl starat především o defenzivu, ale to je pro něj málo - nebojí se s pukem vyjet proti přesile. Předvedl to i v Lize mistrů při zápasu se švédským Linköpingem.
Pamatujete, jak podél hrazení ujel všem soupeřům, objel branku, a ještě stačil zakončit? Byl z toho gól, který Slavii dostal zpátky do hry. I díky němu Pražané nakonec zvítězili 4:2 a mohou v prestižní soutěži směle myslet na postup do semifinále.
"Na souboj se Švédy jsem byl zvědavý. Byla to konfrontace s jinou ligou a zápas měl výborné tempo. Přesto jsem se nebál, nečekal jsem, že by nás výrazněji přehrávali," vykládá Vondrka a přiznává: "Ten gól mi samozřejmě dodal, hned jsem si začal víc věřit."
Výsledkem byly další branky. Nejdřív rutinérsky proměněná penalta proti budějovickému Turkovi, pak šťastná trefa v čase 59:15 v zápase s Pardubicemi. "Když se blíží konec, je lepší hrát v útočné třetině. Nesmíte se bát, jinak to s vámi skončí špatně," říká šestadvacetiletý útočník.
Přesně tak Slavia s Pardubicemi hrála. "I tak jsou ale chvíle, kdy do toho bušíte bez výsledku, a potom to jde samo. Góly jsou zčásti o štěstí," uznává Vondrka skromně.
"Hodně důležité ale je, že hraju v první formaci. Dřív jsem se na led dostal třikrát za třetinu, to se prosazujete těžko."
K dobrým výkonům mu pomáhají výborné výsledky celého týmu, vždyť Slavia je po patnácti kolech stále na prvním místě extraligy. "Jedeme na vítězné vlně, a to se člověku hraje hned líp. Když to půjde takhle dál, jedině dobře," přeje si Vondrka.
