Jiní brankáři, a hokejisté vůbec, jsou na výbavu nároční. Piplají se s hokejkami, pečlivě zkoumají brusle, všechno má svůj řád. Ale Kučeru, se 192 centimetry nejvyššího muže karlovarské sestavy, nerozhodí asi nic.
Chybí mu vlastní vyrážečka i chrániče nohou, takzvané betony. Novou lapačku dostane zítra. "Ale hokejku už mám. Týden..." usmívá se gólman, jenž v úvodu sezony vystřídal nejistou jedničku Petra Fraňka. V extralize nastoupil v úterý teprve podesáté, ale v hodnocení ční na pátém místě, i před reprezentanty Hudáčkem a Málkem.
V letní přípravě Kučera vyzkoušel čtyři hole. Neseděly mu. Dvě byly krátké, což si se zděšením uvědomil až v utkání. Chtěl vypíchnout puk před brankovištěm, ale hokejka se zastavila pár centimetrů před ním. Dál nedosáhl.
"Při rozehrávce mi to tak nevadí, ale hodně vypichuju. Prvních čtrnáct dnů jsem měl velikánské problémy," potvrzuje muž, jehož Karlovy Vary zbrkle "odložily" po skoku do nejvyšší soutěže. Naposledy chytal v Kadani a dánském Odense.
Zdálo by se, že s novou hokejkou přišlo uklidnění. Ale kdepak. "Teď jsem zjistil, že už jsem si zvyknul na ty předchozí, a s novou neumím chytat," vysvětluje Kučera. S další chybějící výstrojí už se částečně vypořádal. Betony a vyrážečku si zapůjčil od výrobce, obnošenou lapačku mu našli v klubu. "Vyhrabali ji někde ze skladu, dva roky starou. No, abych nelhal, rok starou..." popisuje gólman nevzrušeně.
Vadí mu vůbec něco? "Výstroj je měkká. Bolí to. Ale kolem Vánoc už by to mohlo být dobré."