"Spoluhráči? Od těch nic neočekávám. Spíš pro ně něco připravím já. Doufám, že to bude veselá oslava," sliboval oslavenec před kabinou. Vzápětí ze dveří vykoukla hlava útočníka Michala Dvořáka. "Řezníček, víme že jsi důležitá osoba, ale měl by sis udělat čas na kamarády." Rozhovor bleskurychle skončil.
Manažer Vaněk vzpomínal na doby, kdy jste spolu hrávali.
Jsem rád, že Míra přišel a vzpoměl si. Známe se spolu od dorosteneckých let. To je strašná doba. Pak si mi nějak ztratil z dohledu.
Připomenul se vám až jako manažer Energie, když vás lákal do Karlových Varů. Na volání kamaráda jste ale hned poprvé neslyšel.
Už jsme byli napevno domluvení, ozval se mi ale Hadamczik s Koželuhem ze Sparty. Taková nabídka se neodmítá, rozhodnutí jsem musel změnit. Jiní hráči na to čekají celou kariéru.
Přesto jste nakonec po dvou letech ve Spartě do Karlových Varů přišel.
Situace tak dopadla. Nevyšla Plzeň, s Mírou jsme se hned dohodli. Jsem rád, že jsem tady.
Do Plzně jste se mohl letos vrátit. Klubový šéf Král vás tam prý chtěl mít za každou cenu.
Rozhodně to nebylo ve smyslu: řekni si, co chceš. Tlaky tam ale byly velký.
Proč to nevyšlo?
Zvítězil zdravý rozum.
Co má za sebou1. gól v nejvyšší soutěži - v sezoně 1984/85 plzeňská Škoda rozprášila Slovan Bratislava i s Paškem či Rusnákem 14:1, Řezníček přispěl jednou trefou vojna v Jihlavě - dosáhl na dvě ligová stříbra, když Jihlava ve finále podlehla v pátém zápase Košicím (na penalty) a o rok později Pardubicím (v prodloužení) finále s Plzní - památná stříbrná sezona 1991/92. Plzeň vyhrála základní část, Řezníček coby kapitán dotáhl tým do finále. Jenže sérii proti Trenčínu nehrál, v semifinále s Vítkovicemi si poranil koleno zlato s Olomoucí - v roce 1994 se z německého Weisswasseru vrátil na play-off do Olomouce a s týmem získal zlato další medaile s Plzní - sezona 1999/2000, kapitán Řezníček dal gól v úspěšném rozstřelu čtvrtého čtvrtfinále s Třincem (druhý dal Kadlec a Plzeň postoupila). V semifinále tým podlehl Vsetínu, bral bronz mistrovství světa - zahrál si pouze na jednom šampionátu dospělých, navíc hodně nepovedeném. V roce 1991 skončilo tehdejší Československo ve Finsku až na šesté příčce které dresy oblékal - Škoda (Keramika) Plzeň, VTJ Písek, Dukla Jihlava, HC Olomouc, Weisswasser (Něm.), Hämeenlinna (Fin.), Sachsen Füchse (Něm.), Chamonix (Fr.), Sparta Praha, Energie Karlovy Vary zajímavost - Řezníček nemá agenta. Před lety vykoupil svá práva od Olomouce a od té doby je vlastní. "Práva na jiné hráče vlastní klub, ale kdyby vypršela smlouva mě, odstupné by nezískal klub, ale já sám," uvedl obránce v jednom z rozhovorů pro plzeňské internetové stránky |
Co vám poradil?
Loni jsem se tu cítil velice dobře. Stejně dobře se tu ke mně chovali i lidi. Prožil jsem tu dobrou sezonu, chtěl jsem na to navázat. Vrátit se do Plzně, toho jsem se trochu bál.
S městem jste hodně svázaný.
To je jasný. V Plzni jsem se narodil, vyrůstal, žiju tam, pro Plzeň dýchám. Kariéra je ale tak dlouhá, že by to byl spíš zázrak, kdybych odehrál v jednom klubu celou kariéru. V dnešní době to podle mě ani nejde. Každý hráč se může dostat do problémů, změna prostředí mu prospěje. Osobně jsem se o tom přesvědčil.
Jak se jako Plzeňák smiřujete s tím, že hrajete za Karlovy Vary?
Držím se hesla: koho chleba jíš, toho píseň zpívej. Dění v Plzni samozřejmě sleduju, ale jen bokem. To hlavní je pro mě v Karlových Varech. Starám se, aby to všechno šlapalo tady. Na tom je závislá řada dalších věcí. Úspěch, pohoda, peníze, jméno. Budoucnost je s tím vším spojená.
Vnímáte narůstající rivalitu mezi oběma kluby? Dřív se fanoušci v kotli zdravili, dnes se mlátí lahvema do hlavy.
Dřív zdravil velký bratr z Plzně malého bratra z Karlových Varů. Byla tam úcta i pokora. V posledních sezonách se ale začal obracet poměr vítězství na stranu Varů, Plzeňští už to neberou jako bratrský souboj. Tím možná vznikly ty třenice a nevraživost.
Dá se to vrátit zpátky?
Oba týmy jsou ze západních Čech, měly by držet víc při sobě. Nahoře na Moravě drží fanoušci také spolu.
Čtyřicet let. Cítíte je na sobě každé ráno po probuzení?
To v tomhle věku cítí asi každý.
Jak tělo přemlouváte, aby šlo do práce?
Naučil jsem se s ním pracovat, dodávám mu hodně odpočinku. Nedělám žádná těžká cvičení, spíš se držím pravidelnosti. Co nejčastěji, bez větších dávek, nenechat tělo týden bez pohybu. Tak dlouhé pauzy organizmu už tolik nesvědčí, o to větší je pak nápor na organismus.
Svou fyzičkou jste proslulý. Jak to děláte?
Vždycky jsem ji zakládal na vytrvalosti. To je základ, z ní se dá vycházet dál. I rychlostně.
Ve svém věku jste stále jedním z nejvytíženějších hráčů na ledě.
Čím hráč vydrží déle, tím je v koncovkách zápasů týmu prospěšnější. To samé platí i pro celou sezonu. Většinou se mi na jejím konci hraje dobře.
Loni touhle dobou jste se kvůli zranění žeber nemohl na střídačce ani pořádně nadýchnout.
V Plzni jsem s takovými zraněními hrával. Všechno jsem přecházel, hokej byl pro mě to první. Nachlazení, nemoci, zranění, to nic nebylo. Hlavně hrát. Byla to hra na železného muže.
Pak se to železnému muži nastřádá.
Tělo řekne dost, pak se to projeví ve fyzičce i hlavě. Proto jste se loni rozhodl zranění doléčit? Řekl jsem si, že dokud nebudu zdravý, mužstvu nepomůžu. Můžu mu sice pomoci tři zápasy, pak ale znovu na měsíc vypadnu kvůli jiným problémům. Nedoléčená zranění se zvlášť v tomhle věku řetězí, musím být na to strašně opatrný.
Když jste kvůli žebrům lapal po dechu, neřekl jste si, to je konec?
To ne. Jen jsem si řekl, že se svět nezboří, když zranění doléčím. Jsou tu jiní kluci.
Dá se vůbec odhadnout konec kariéry?
Myslím že ne, alespoň já nad tím nepřemýšlím. Podepisuju roční smlouvu a zvažuju všechny pro a proti. Jak vypadám mužstvo, jak já, jakou jsem měl sezonu, co rodina. Nikdy to není jednoduché.
Rodina?
Celý život jsem pryč z domu, doma jsme si toho moc neužili. I to může rozhodnout o tom, kdy toho nechám.
Před pár lety se Plzeňák Vlček naháněl na ledě s českobudějovickým Suchánkem v honbě za rekordem v počtu extraligových startů. Teď vy útočíte na Lubinu, který už nějakou dobu starty nesbírá.
Abych někoho překonal, na to nekoukám. Chci to brát, jak to přijde. A jednou to rozhodnutí stejně nastane.
To jste se o tom spolu ani nebavili?
S Láďou jsme začínali spolu. Na vojně, byl můj "mladej". Známe se dobře (smích). Teď se ale nevídáme. V extralize nehraje, nemůžeme se popichovat ani na dálku.
Váš "mladej", to znamená že je o rok mladší. Přitom rekormanem je teď on.
Venku strávil kratší dobu. Kromě snad jedné sezony v Německu hrál pořád tady.
Vy jste hrál sice v zahraničí déle, ale chybějící porci zápasů můžete dohnat teď.
Že můžu držet nějaký rekord, to jsem začal vnímat až před pár dny. Někdo spočítal, že když dohraju letošní sezonu, a nebudu marodit žádný zápas, dotáhnu se na něj.
Teď už to počítáte?
Zápasy jdou tak rychle za sebou, že kdybych na to měl myslet, tak se zblázním. Zbytečně by mě to odvádělo od hry.
