Po třinácti letech, 1 119 odehraných zápasech a 5 423 vypálených pucích poprvé postoupil do finále play off NHL, které na ledě ve Vegas začne v noci z pondělí na úterý. „Je to pro mě hodně emotivní, ale ještě nejsme u cíle, čeká nás ještě spousta práce,“ tvrdil na tiskové konferenci po středečním rozhodujícím vítězství nad Tampa Bay.
Zadržoval slzy dojetí, těžko hledal slova. Vždyť pro šanci zabojovat o stříbrný pohár tolik zakusil. Devět vypadnutí z vyřazovacích bojů, pokaždé nejpozději ve druhém kole. Tři vyřazení od věčného rivala Sidney Crosbyho. „Příliš radosti jsem si v play off neužil,“ uznal nedávno, když odehrál v bitvách o Stanley Cup stý zápas.
Nenapravitelný sólista
A měl na tom svůj díl viny. Byť v play off ve 116 utkáních nasázel 58 gólů, nejlepší střelec své generace okázale kašlal na bránění a počínal si příliš sobecky. Chtěl rozhodovat sám. Pálil z nesmyslných pozic. Zapomínal, že hokej je týmový sport.
Washington měl opakovaně silné mužstvo, se sólistou Ovečkinem ale nedokázal konkurovat kompaktněji hrajícím soupeřům. Leitmotivem se stal pohled na sebevědomého Rusa, kterak s kyselým obličejem krčí rameny a marně hledá důvody brzkého konce sezony. Pak si sbalil tašku a odletěl posílit sbornou.
Na střídačce se měnili trenéři, vedle Ovečkina zase útočníci, výsledek zůstával stále stejný. Nejeden spoluhráč si pod vousy mrmlal: „Osmička se vůbec nevrací.“ Ostatně před čtyřmi lety skončil Ovečkin ve statistice plus/minus na -35. Ostudná bilance pro kohokoliv, natož pak pro kapitána a borce, kterého ostatní hokejisté třikrát zvolili nejužitečnějším hráčem NHL.
Na kus řeči do Ruska
Ovečkin jako by dlouho nechápal, že kolektivní úspěch může dobýt jen celé mužstvo. Měl vizitku typického ruského burana – velkohubého, obtloustlého, ověšeného zlatými řetězy a navlečeného do tepláků. Postupná proměna v obstojného týmového hráče započala až před čtyřmi lety, po zmíněné mizérii. Washingtonu se ujal přemýšlivý kouč Barry Trotz.
Na rozdíl od svých předchůdců si dokázal najít k Ovečkinovi cestu. Respektoval jeho kvality – prošedivělý Rus sedmkrát získal Richardovu cenu pro nejlepšího kanonýra NHL – a zároveň mírnil nešvary v Ovečkinově hře.
Ovečkin ale stále zůstával daleko od svého snu. Loni na jaře se zdálo, že „léčba Trotzem“ přestala fungovat. Washington zase vyletěl z play off, utrápený kapitán se navíc propadl do třetí formace a na ledě působil utrápeně. „Už to není rozdílový hráč,“ psali o něm v The Hockey News. „Musím se zlepšit,“ uznal. Trotz poté učinil možná klíčové rozhodnutí. V létě se vydal za Ovečkinem do Ruska na kus řeči. Kritizovaný útočník zhubl a na ledě omládl.
Zase na bruslích létá, vrátila se mu dravost. Snaží se pomáhat obraně (byť jde o mírný pokrok v mezích zákona), tvrdě dohrává souboje. Po výborné základní části pomohl Washingtonu do finále Stanley Cupu 22 body, trefil se 12krát. Rozhodl i klíčový, sedmý duel s Tampou. A najednou prospívá i ve statistice plus/minus, je na pěti kladných bodech.
Zase takový klaďas to ale není. Nikdy se nedočká srovnání s ikonickými lídry Markem Messierem či Stevem Yzermanem. Mnohým se protiví kvůli družbě s kontroverzním prezidentem Vladimirem Putinem. Ovečkin dokonce na podzim založil spolek Putinových podporovatelů.
Jeho příběh není černobílý. Pokud by ovšem někdy měl mít happy end, tak nyní.
