Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Wolski málem ochrnul. Teď myslí na olympiádu

Wojtek WolskI si povídá s rozhodčím. | foto: Profimedia.cz

19 2017
Byl to můj poslední hokejový zápas? Budu ještě vůbec někdy chodit? Chmurné myšlenky létaly hlavou Wojteku Wolskému, když v říjnu loňského roku ležel bezvládně na ledě.

Po souboji v utkání KHL narazil nešťastně hlavou do mantinelu. Zlomil si čtvrtý a sedmý krční obratel, poranil si míchu, měl otřes mozku a další zhmožděniny. Kanaďan nemohl hýbat žádnou částí těla. Teď se chystá na návrat do hry.

„Bylo to strašné. Pořád jsem čekal od těla nějakou reakci, a nic. Až po chvíli jsem ucítil prsty na nohou,“ popsal Wolski hrůzu nahánějící momenty pro ruský deník Sport-Express. „Netušil jsem, jak bude můj život vypadat dál. V nemocnici jsem začal věřit, že budu znovu chodit. Ale návrat ke sportu pro mě byl nepředstavitelný.“

Až o několik měsíců později se normální život začal jevit jako reálný. Wolski, který odehrál v NHL sedm sezon, měl před sebou ještě dlouhou cestu...

Nekonečný pobyt v ruské nemocnici nebyl pro Wolského, jakožto Kanaďana s polskými kořeny, ničím příjemným. Manželka se synem žili v Torontu, spoluhráči z Metallurgu pobývali na cestách. „Neobešlo se to bez slz. Nevěděl jsem, co se kolem mě děje a co se mnou bude dál,“ svěřil se jedenatřicetiletý rodák z polského Zabrze, který však vyrostl v Kanadě.

Krušné chvíle ho naučily pozitivnímu myšlení. Kdyby náraz proběhl jinak, mohly být následky daleko horší. „To mi pomohlo překonat všechny těžkosti.“

Když se Wolski dokázal znovu postavit na nohy, vydal se domů do Toronta, tam pokračoval v rehabilitaci. Pod dohledem lékařů pomyslné krůčky kupředu, ještě stále s ortézou na krku. Jenže předpoklady odborníků, že kosti srostou samy, se nenaplňovaly. Wolski musel na další operaci, během níž mu lékaři zpevnili kosti titanovými destičkami. Cesta zpět na brusle mohla pokračovat.

Ve volných chvílích, kterých byla najednou spousta, Wolski řešil, co s životem bez hokeje. „Začal jsem chodit na univerzitu, zajímal jsem se o různé druhy byznysu. Byl to pro mě obrovský nezvyk. Vždyť doma jsem do té doby nikdy netrávil víc než dva měsíce.“

Po ledě se poprvé od nehody sklouzl v červnu. Jelikož ozdravné procesy probíhaly podle plánu, v červenci už začal zlehka trénovat a přidávat si čím dál větší zátěž. „Šlo to pomalu, ale chtěl jsem mít jistotu, že zvládnu návrat do přípravného kempu. Raději jsem si to ověřil víckrát, než abych něco riskoval.“

Zároveň s rehabilitací jednal o smlouvě s Magnitogorskem, kde však nezůstane. Na dva ročníky se upsal čínskému Kunlunu, v KHL tak zůstane.
Wolski je tak po právu optimistický, hlavou se mu honí i možná účast na únorové olympiádě. „Kdo by odmítl možnost hrát za Kanadu pod pěti kruhy? Je to sen.“

Jeden takový už čerstvě dvojnásobnému otci vyšel – je zpátky na ledě.

Co ten olympijský?

Autor:


Najdete na iDNES.cz



mobilní verze