SPOKOJENÝ TRENÉR. Alois Hadamczik se raduje z bronzu svých svěřenců na MS 2011.

SPOKOJENÝ TRENÉR. Alois Hadamczik se raduje z bronzu svých svěřenců na MS 2011. | foto: Michal Růžička, MAFRA

Z bronzu mám radost. I tak mě mrzí, že nebylo finále, přiznal Hadamczik

  • 230
Bratislava (Od zvláštního zpravodaje iDNES.cz) - Krátce po zápase mu oči svítily nadšením. Splnil si cíl a získal na šampionátu medaili. "Předváděli jsme skvělý hokej, ten bronz jsme si zasloužili," tvrdil po vítězné bitvě s Ruskem trenér hokejové reprezentace Alois Hadamczik.

Přesto mezi řečí přiznal, jak moc ho mrzí, že s týmem nepostoupil do finále. "To budu kousat dlouho. Zvlášť když jsem si na videu prohlédl některé momenty z prohraného semifinále se Švédskem."

Jaké konkrétně?
Možná mi budete oponovat, že se vymlouvám, ale za stavu 1:1 jel Patrik Eliáš sám na bránu a byl na něj evidentní faul. Píchli ho zezadu holí do kolene. Ale to už nemá cenu rozebírat. Víc mě spíš mrzí jiné věci.

Které?
Třeba že se nám hrozně brzo zranil Martínek a pak i Havlát. Oba jsou to top hráči. Druhá lajna si v turnaji vůbec prošla krizí - zraněný byl Michálek i Eliáš. Před ním smekám, protože kdyby nebyl tak tvrdý chlap, těžko by se vrátil na led.

Máte bronz, porazili jste Rusko 7:4. Těší vás, že je výsledek tak jednoznačný?
Těší. Porazit Rusko dvakrát na jednom turnaji je báječné. Přesto mě mrzí, že jsme na turnaji nezvládli jenom jedno utkání a přišli kvůli tomu o šanci na zlato.

Bylo znát, že Rusové berou zápas hodně vážně? I vzhledem k předchozímu souboji, v němž kvůli Arťuchinovi plály emoce?
Bylo to prestižní, zápasy s Ruskem jsou vždycky takové. Teď to bylo umocněné tím, že se hrálo o medaili. Ty se přece nezískávají každý rok. Chtěl bych klukům poděkovat, že jsem mohl pracovat s takovou partou.

Stál vás turnaj hodně nervů?
Každé utkání je plné napětí a očekávání, srdce mi kolikrát bušilo. Člověk ale nemůže být nervózní, protože pak propadá panice. Chtěl jsem vyhrát, nechtěl jsem udělat chybu. Vyčerpávající to bylo dost, přece jenom to sledoval celý národ. Ta zodpovědnost je velká.

Jste z toho unavený?
Teď jsem nabitý láskou k hokeji. Byl zážitek vidět hráče v kabině, jak se radují. I ti velcí z NHL byli z bronzu nadšení.

Po předchozím zápase s Ruskem se zdálo, že by to na ledě mohlo hodně jiskřit. Nakonec bylo všechno v klidu. Překvapilo vás to?
My jsme byli připraveni na všechno a chtěli toho využít na přesilovky. Myslím, že stejně uvažovali i Rusové, stáhli se a nešli do silných ataků jako minule.

Každý hráč se hned po zápase rozjel svým směrem. Neříkáte si, že je to škoda? Že jste mohli ještě slavit s fanoušky?
Na to nedovedu odpovědět, ale na Staromák se chodí jenom tehdy, když se přiveze zlato. To je dané. Právě proto se hráči rozhodli jet domů.