Letní posila Lvů měla k vůni benzinu blízko odmalička. "Táta s kamarádem stavěli motokáry. U nás v Lounech se kdysi jezdily závody a my jako malí kluci tam byli za předjezdce," vzpomíná na dětství.
Při hokeji Alinč vystudoval střední průmyslovku a svůj koníček nikdy neopustil. Motorky, auta, motokáry. Všechno ho láká.
Jeho vozový park je docela pestrý. "Ale mám jen malou garáž. Pokukuji po nějaké stodole," culí se sedmatřicetiletý Alinč. V rodinném domku v Lounech mu ovšem těsno není.
"Mám to totiž rozstrkáno na různých místech, doma nic." Období silničních motorek, raket na dvou kolech, už má bývalá opora Litvínova, Slavie či Karlových Varů za sebou. "Měl jsem dva stroje: Hondu CBR600F super sport a Hondu 900RR Fireblade," prozrazuje navrátilec z Německa, kde válel za kolínské Žraloky, krefeldské Tučňáky a duisburgské Lišky.
Nyní už si leští jen terénní motorku - Husquarnu SM 610 Supermoto. "Ale má silniční pneumatiky. Je jen na blbnutí," vypráví. Riskantní jízda není nic pro něj. "Občas jsem se byl svézt na mosteckém autodromu. Nezávodil jsem. I tak to bylo na hranici strachu," nezapírá.
V ústecké kabině není sám, kdo občas kroutí řidítky. "Jirka Zeman má motorku, Zdeněk Orct taky," vyzradil na své spoluhráče. "Hodně kluků se zajímá o motosport."
O motorkách soudí, že jsou hodně nebezpečné. Když už se vyřádit, tak jen na autodromu, vybízí. "Já nemíním hazardovat se zdravím. Chci hrát hokej a mám rodinu," myslí ženu Simonu a dcery - třináctiletou Kamilu a šestiletou Zuzanu. "Manželka je nejlepší ženská na světě a moje opora." Z motocyklů Alinč přesedlal: "Spíš vyznávám čtyři kola. Na prvním místě jsou auta a motokáry."
Uctívá značku BMW a jeden hodně sportovní kousek vlastní. I s ním kdysi svištěl na mosteckém autodromu. A dokonce i v regulérním podniku! "Seriál závodů do vrchu se jednou jel v Mostě. Myslím, že jsem skončil asi dvanáctý ze šestnácti," vybavuje si hokejista zajímavou zkušenost. "Moje BMW má trochu úprav, ale žádné závodní pneumatiky, pružiny ani podvozky. Je pro běžný provoz." Před dvěma roky začal Alinč zápolit na motokárách. "Jezdím republikový Hobby Cup pro radost se strojem Easy 125, kde se už řadí. Je to kvapík, když jedete. Absolutně super pocit!" svítí útočníkovi oči. "Bohužel mám hendikep, asi 18 kilogramů nadváhu. Hraje to velkou roli. Kdo to umí, říká, že deset kilo je jedna vteřina.
V závodech jezdí asi šest lidí a já bývám tak okolo třetího místa." Tuhle kratochvíli si však teď nemůže dovolit. "Ve smlouvě je to zakázané. Teď v létě jsem nějaké závody vynechal. I motokárový sport je nebezpečný," tvrdí.
Myslíte, že tím končí Alinčův seznam motoaktivit? Kdepak! Také létá s dvěma modely letadel. A sám renovuje staré motocykly značky Jawa. "To je můj koníček." Technik je na ledě i v garáži. "Dělám si všechno sám, bavím se tím."
Víc adrenalinu proběhne Alinčovým tělem při motokárách než na ledě. "Když mě někdo pořádně trefí z těch dřevobijců, tak to adrenalin při hokeji taky je. Ale když můžu, soubojům se vyhýbám. Nikdy jsem je nevyznával. Už na to mám taky věk," šklebí se centr.
Asfalt, olej, benzin, nafta, šmír. To je druhý svět ústecké hvězdy. "Odmalička jsem motoristicky nadaný. Tedy... to si asi myslím jenom já," směje se. "Ba ne. Nechci se vychvalovat, ale je to trošku ve mně. Kdyby v televizi dávali hokej a motokáry, dal bych přednost motokárám."
