O pár let později Machač slavné bodyčeky zvané "prdeláky", při nichž soupeři padali k zemi vzhůru nohama, povýšil na vrcholné umění. S československou reprezentací pak dokonce vybojoval tři tituly mistra světa. Tvrdý obránce, který strávil většinu kariéry v dresu Brna, dnes slaví šedesáté narozeniny.
Kdy jste se byl naposledy podívat v Brně na hokeji?
To je hodně dlouho. Na hokej nechodím. Nemám rád davy a je tam zima. Už jsem trochu pohodlný.
Co by se muselo stát, abyste v Brně znovu vyrazil na hokej?
To není o tom. Už nějak necítím potřebu. Není to o tom, že bych na ně zanevřel, ale jsem dost vytížený.
Sledujete hokej aspoň v televizi?
Ano, ale dívám se na to z pohledu bývalého hráče. Necítím potřebu být fanda. V televizi sleduji všechny zápasy národního mužstva. Ale ligu moc nesleduji. I když teď jsem se díval na zápasy play-off, takže jsem viděl i nádherný zákrok třineckého obránce Frola na Sobotku.
On za to ale dostal pětizápasový trest. Podle vás to faul nebyl? To byl nádherný zákrok tělem.
Zasluhoval pochvalu a ne, aby mu dali trest na pět zápasů. Pro Sobotku to je škola života. Už nikdy nepojede doprava a nebude se dívat doleva. Jestli něco zasloužilo deset zápasů potrestat, tak to byl Beránkův faul loktem, když trefil obránce u branky úmyslně přímo na obličej.
To za vás nebylo?
Některé zápasy byly vyhecované. Teď ale chybí v hokeji rytířskost. Hráči se hokejem živí aměli by si uvědomit, že pokud se pozabíjí, jejich rodiny budou bez peněz.
Ani větší rvačky jste nezažil?
Skoro vůbec. Tedy jednou jsme měli jednu obrovskou bitvu v Brně s London Lions, ale to byli hovada, to nebyli hokejisti. Tam se to zvrtlo. Policajti vletěli na led, jenže měli co dělat, aby se nepozabíjeli sami navzájem. To se bavil celý stadion.
Na co nejvíc vzpomínáte z reprezentační kariéry?
To je těžké, to je tolik zážitků...
Tak třeba při vaší první zlaté z mistrovství světa v roce 1972 v Praze jste byl těsně před koncem zápasu se Sovětským svazem vyloučen. To jste na trestné asi hodně trnul, aby soupeř nesrovnal, že?
To bylo tři minuty před koncem. Já se za tu dobu, co jsem seděl na trestné, nepodíval na led. Potom, když jsme to přežili, už bylo jasné, že to nezvrátí. Ale předtím, to byly nejhorší okamžiky mého života.
Získal jste tři tituly mistra světa. Zahrál jste si na památném Kanadském poháru v roce 1976. Neměl jste nabídky jít do slavné NHL?
S Frantou Pospíšilem (spolu nastupovali v obranné dvojici v reprezentaci - pozn. aut.) jsme měli nabídku do New York Islanders. Jejich požadavek přišel na náš hokejový svaz, ale tam to smetli ze stolu.
V reprezentaci jste sbíral úspěchy. Ale nelitoval jste někdy, že jste nezískal žádný ligový titul v Brně, kam jste přestoupil až po skončení slavné éry klubu?
To je těžké, ale já jsem si to vynahradil tituly mistra světa. A potom v Německu (Machač vybojoval svůj jediný ligový titul s týmem Rosenheimu v 36 letech - pozn. aut.). Bohužel v Brně došlo ke střídání generací. Další nebyly špatné, ale nebyly tak kvalitní jako za slavné éry.
Vy jste si později v Brně zkusil roli prezidenta klubu. Pak jste tvrdil, že to byla životní chyba. Proč?
Vyléčilo mě to z toho, abych byl ještě funkcionářem. Věčně jsem byl někde na kolenou v roli prosebníka. Pokud nemáte sám kapitál, nejste velkopodnikatel, který má obrat v miliardách, tak hokej nemůžete dělat. A chodit po institucích a žebrat, aby vám dali deset tisíc, to je...
Ale sledujete ještě osudy brněnského hokeje?
Vím, jak hráli, jak dopadli. Já jim přeji, ať se jim daří. Jsem zvědav, jak to Libor Zábranský (současný šéf klubu - pozn. aut.) ustojí. Je to otázka toho, kdo přesvědčí lidi, aby dali peníze právě do Brna. Proto je hodně důležité sepětí hokejového oddílu a města.
