Hyman od mala toužil po tom, že jednou oblékne bílo-modrý dres s javorovým listem.Tak jako velká porce jeho vrstevníků z ontarijské metropole. Klukovský plán kanadskému útočníkovi vyšel, onoho únorového dne naskočil proti Tampa Bay Lightning a dosáhl svého.
Dobyl břehy NHL.
Po ničem jiném neprahl. Celý život chtěl být hokejistou.
Jenže jeho dospíváním se proplétala i vášeň, které Hyman zprvu nepřikládal velký význam. V sedmé třídě napsal krátkou povídku a vyhrál s ní literární soutěž. Povídka se posléze stala základem pro jednu z jeho knih.
O hokejovém hrdinovi.
Teď Hyman chystá pro děti již třetí knížku, The Magician’s Secret by měla vyjít začátkem příštího roku. Je jeho první bez sportovní tématiky. Před tím, než pracovitý forvard začal vyprávět příběh o kouzelníkově tajemství, napsal tituly Hockey Hero a The Bambino and Me.
„Od psaní jsem moc nečekal. Nesnažil jsem se stát spisovatelem. ale je to moje velká vášeň,“ říká Hyman.
Mimochodem, minimálně u poslední ze zmíněných knih si Hyman počínal poměrně originálně. Při vyprávění o chlapci, který miluje baseball, použil i přímé citace legendárního Babea Rutha.
Svá díla Hyman dětem i předčítá.
„Píšu pro děti moc rád, protože si vzpomínám na to, jak jsem jako malý kluk takové knížky moc rád četl a s nadšením jsem si prohlížel obrázky. Je úžasné, když čtěte před dětmi a vidíte jejich rozzářené tváře,“ usmívá se.
„To je pro mě důvod, proč něco takového psát,“ dodává v rozhovoru pro NHL.com.
Příběhem o kouzelníkovi Hymanova spisovatelská kariéra rozhodně neskončí. Prý už plánuje další knihu, tentokrát z basketbalového prostředí.
Říkejte mu Piccaso
Hyman není jediným hráčem NHL, který kdy napsal knihu určenou pro nejmenší čtenáře. Stačí si vzpomenout na Todda Ewena, loni zesnulého bitkaře, jemuž se přezdívalo „Zvíře“.
Svým dětem stvořil v devadesátých let hned několik knížek, sám je dokonce ilustroval. Při psychicky náročné práci hokejového rváče mu byl neobvyklý koníček příjemným relaxem. Mohl prodat své umělecké nadání. Popustit uzdu fantazii.
A dětské duši.
Psal o vážce Šeptalce a žabáku Hopovi.
Spoluhráči si jej kvůli zajímavému hobby s úsměvem dobírali. Dokonce i Rus Anatolij Semjonov, který tehdy ještě pořádně neuměl anglicky. Přistoupil k Ewenově místě v kabině a pobaveně tvrdil: „Piccaso, měli by mu říkat Pablo Piccaso.“
Ewenův příběh skončil tragicky. Dlouhodobě bojoval s depresemi, zřejmě se na jeho zdraví podepsal nelehký úděl bijce. V září roku 2015 se „hokejový Piccaso“ zastřelil.
