„Defenziva je základem všech tří mančaftů,“ hledá spojitost mezi elitním triem tabulky. Všichni se opírají o pevnou obranu a skvělé výkony brankářů. Ať už se podíváte na vítkovického Aleše Stezku, pardubický tandem Roman Will, Dominik Frodl nebo duo z Hané Jan Lukáš, Branislav Konrád.
„Ale vepředu se všichni tři liší,“ dodává Pospíšil vzápětí.
„Vítkovice hrají týmově, navíc vhodně doplnily, co se týče produktivity, Pardubice mají nadstandardně silnou první lajnu a kvalitní zbytek, který umí v pravou chvíli zabrat. U Olomouce to je sebevědomí a víra v přístup, který tam praktikují už několik let, což se jim teď velmi vyplácí. Naučili se hrát účelně na body. A přestože stojí na osmnácti hráčích, mají i skvělé individuality, například Jana Káňu.“
Brankář Vítkovic Aleš Stezka vyráží letící puk.
Přitom právě výkony Vítkovic, a dokonce ani Hanáků, jej příliš neudivují: „Olomouc je na můj vkus akorát až moc vysoko.“
Co bývalého hokejistu z Pardubic zaujalo nejvíce, to byly naopak výkony první lajny nabitého Dynama ve složení Lukáš Radil, Tomáš Zohorna a Robert Kousal: „Ta dominance mě překvapila. Všichni věděli, že budou dobří, ale aby takhle fungovali v 90 % zápasů, to už chce hodně velkou formu a zaujetí. To je až moc.“
A to se ještě k Východočechům brzy připojí uzdravený útočník Tomáš Hyka.
U všech tří mužstev lze pozorovat, byť odlišné, propojení ofenzivy s nastaveným systémem, kterému se hráči podřizují.
Mueller jako symbol vzestupu Vítkovic. Na top šestku určitě mají, míní Moravec |
„Je to skládačka manažerského umu, kdy k sobě složili kvalitní hráče, kteří nejdou proti sobě a nebojují o pozice, role jsou jasně dané a hráči to vzali za své. To si v těch třech týmech sedlo,“ domnívá se Pospíšil.
I zde by mohl spočívat rozdíl ve srovnání kupříkladu s Třincem nebo Mladou Boleslaví. Oba celky se sice řadí mezi nejlépe bránící, poslední dobou se však potýkají s problémy v koncovce. Čtvrtí Oceláři najednou ztrácí více bodů na lídra, než kolik je dělí od posledního Kladna.
Na druhou stranu Sparta podle něj bojovala více s plněním systému, kdy chtěli všichni hráči nejen vyhrát, ale i si dát gól. Velká změna se projevila s nástupem Miloslava Hořavy na lavičku, s nímž Pražané ještě neprohráli.
Trenér Kladna Otakar Vejvoda (vlevo) a majitel klubu Jaromír Jágr
„Navazují na známou spolupráci. Pro Miloše to bylo jednodušší a teď musí rozpoznat, co se mu na Spartě mezitím změnilo.“
Extraliga totiž ukazuje, že trenérské rošády prozatím působí jako dobrý krok. Platí to jak v případě Litvínova, jenž smazal ztrátu na dně tabulky, tak i Plzně, která i s ohledem na neuspokojivé výkony v přípravě odvolala kouče rekordně hned po dvou kolech.
„Ve chvíli, kdy přichází nový trenér, budujete si svou pozici znovu, přistoupíte ke všemu s větší energií a zodpovědností. Všechno letí nahoru,“ popisuje Pospíšil. „Když pak trenér něco přinese a hráči mu začnou věřit, že to funguje, tak se celé mužstvo posouvá.“
Hra o ledový trůn. Tipovat vítěze je víc než ošidné, Pardubice ale vyčnívají |
Zároveň ovšem v případě Plzně i Litvínova namítá, že je potřeba čas: „Zprvu se objevuje ta euforie, efekt nového koštěte, kdy si všichni říkají, že se to zvedne, dají tomu víc, ale až třeba po deseti kolech má trenér teprve možnost zapracovat svoje myšlenky a herní pojetí. Tým v obezřetnosti povolí a pak se zjistí, jestli to kouč nastavil dobře, jestli dobře trénuje a hraje s nimi, na co mají.“
(Ne)vyrovnané týmy i chybějící noví hráči
Právě Verva viditelně bojuje po úspěšném necelém měsíci s herními výkyvy. Zajímavostí ale je, že v úvodní polovině sezony potkaly podobné problémy prakticky všechny týmy s výjimkou elitní trojky. U ostatních narazíte na povedené bodové série poměrně rychle následované šňůrami porážek nebo obráceně. Snad lze z výčtu vyjmout i Karlovy Vary, které prohry s výhrami střídají pravidelně.
„Je to otázka přístupu, tréninku a kvality. Všechno je strašně individuální. Záleží i na rozlosování, marodce, koho potkáte, v jaké jste pohodě,“ vyjmenovává 52letý expert.
Nové trenérské duo Sparty Hans Wallson (vlevo) a Miloslav Hořava.
„Kvalita se projeví v dlouhodobé soutěži. Na začátku má každý hodně sil, ale rozdíl se ukáže až ve chvíli, kdy nehrajete na sto procent. Ono se jen říká, že se hraje na sto procent, ale reálně to tak není a týmy zápasy zlomí svou kvalitou. Kdybyste do všeho šli úplně naplno, odehrajete deset zápasů a jste mrtví.“
Při pohledu na tabulku si všímá velké vyrovnanosti ve středu i spodku tabulky, která jej ale vůbec nezaskočila: „Liga se bude vyrovnávat čím dál tím víc,“ tvrdí.
„Český hokej totiž produkuje jen jeden typ hokejisty. Když se podíváme na hráče typu Birner, Řepík, Sobotka, Zohorna, Holík, Zaťovič a další, tak jde ve všech případech o hráče, kterým je minimálně třicet. Nejde jen o body, ale herně je pak za nimi v jednotlivých týmech propast. Proto se extraliga vyrovnává a kluby nemají kde brát další hvězdy.“
Litvínov zařadil zpátečku. Ostudné góly, přitom měsíc tým fungoval, láteří kouč |
A pokud se podíváte na seznam očekávaných českých posil, které se domů vrátily, většině z nich je také přes třicet let. Snad jen s výjimkou Jana Ščotky či Dominika Simona.
„Navíc přibývají cizinci. Nedostatek hráčů se dohání zvenku. Máme tu spoustu hokejistů z Lotyšska, kam bychom se před pár lety ani nedívali. Máme tu Francouze, zkoušeli jsme Rakušana. Neříkám, že jsou špatní, ale jen to ukazuje, že naše vlastní zdroje vysychají. Dříve jsme měli litvínovský typ hráče, plzeňský typ hráče, pardubický typ hráče, brněnský typ hráče...,“ myslí si Pospíšil.
Liberecký obránce Uvis Janis Balinskis (v tmavém dresu) z bekhendu překonává kladenského brankáře Landona Bowa.
„Teď máme prostě jen univerzální český typ hráče – pracovitého a psychicky i fyzicky velmi dobře připraveného, kterému ale chybí individuální dovednosti.“
