Nyní 28letému Humlovi se jeho cesta vyplatila. V Bostonu nakoukl do NHL, zahrál si i ve Finsku a Švédsku. Od začátku října pak pomáhá Kometě vydrápat se z bažiny, do níž zapadla v úvodu sezony.
"Naše hra jde pomalu nahoru. Proti Kladnu jsme divákům ukázali, že hokej umíme, že umíme hrát poctivě zezadu," sděluje příjemný chlapík, který zatím v modrobílém dresu nasbíral čtyři asistence. Ale gól žádný. "V kariéře jsem ještě takovéhle trápení nezažil, musím to prolomit," hlásí Huml odhodlaně.
Máte za sebou zajímavou kariéru. Co vás vedlo k odchodu do zámoří?
Přišlo to někdy v listopadu, kdy se mi moc nedařilo, nedostával jsem šanci v kladenském áčku a hrál jsem za juniory. Jeden den jsem se rozhodl, že to půjdu zkusit. V té době už jsem měl agenta, zavolal jsem mu a během týdne jsem byl ve druhé nejvyšší juniorské lize v Kanadě.
Takže jste se rozhodl sám? Nikdo vás k tomu nenaváděl?
Bylo to jenom moje rozhodnutí. Přišel jsem po zápase domů a řekl jsem si, že už nechci hrát na Kladně a půjdu do Kanady.
Vyplatilo se vám to?
Hodnotím to jenom pozitivně, na ta juniorská léta mám úžasné vzpomínky. Naučil jsem se řeč, zdokonalil jsem se v hokeji a myslím, že mi to prospělo. Určitě bych neměnil.
V Česku se přitom často říká, že tak brzké odchody hráčům škodí. Že je pobyt v kanadských juniorských ligách hokejově kazí.
Já mám trošku jiné zkušenosti. Hrál jsem druhou juniorskou ligu, ne tu nejvyšší, takže těžkomůžu posuzovat, jak se v ní k Čechům chovají. Ale já jsem tam hrál stejný hokej jako v Česku, dával jsem góly, chtěli, abych hrál s pukem. K tomu jsem se přizpůsobil tvrdé kanadské hře, takže to pro mě mělo jenom pozitiva. Když někdo říká, že to kazí naše talenty, tak tomu moc nevěřím. Spíš si myslím, že to klukům strašně pomůže. I když pro český hokej to samozřejmě dobré není.
Vy jste to dotáhl až do Bostonu. Jak na působení v NHL vzpomínáte?
Bylo to hezké období, i když zápasů jsem neodehrál tolik, kolik bych si představoval. Ale NHL je nejlepší liga světa a asi jí navždy zůstane. Byl zážitek ji hrát.
Proč zůstalo jen u 49 utkání?
Sbíral jsem je po troškách během tří sezon. Jeden trenér mě měl rád a dostával jsem šanci. Pak se přestalo týmu dařit, přišel nový trenér, ten chtěl oživit tým a mě jako hráče s dvoucestnou smlouvou poslal zpátky na farmu. Tak to tam funguje. Bylo pak hodně těžké ho přesvědčit, aby mě vzal zpátky.
Proč jste vlastně svou zámořskou anabázi ukončil?
Když byla stávka, tak jsem měl nastupovat za Kladno, ale v posledním přípravném zápase jsem si přetrhl křížový vaz a celou sezonu jsem nehrál. Pak už jsem se do Ameriky nedostal.
Přivezl jste si z USA nějaké návyky do běžného života? Oblíbil jste si třeba nějaký americký sport?
Hlavně jsem si odtud přivezl manželku, to je to nejcennější, co jsem tam získal (smích). Do Ameriky jezdím každé léto, mám k ní hodně blízko. Když mám šanci, tak se jdu živě podívat na Red Sox (bostonský baseballový tým). Na Patriots (tým amerického fotbalu) jsem se nikdy nedostal, to mě trošku mrzí. Pokud někdy bude šance, rád bych to napravil. Jinak se na NFL rád podívám v televizi.
Jak se vaší ženě líbí život v Česku?
Chvílemi se jí samozřejmě stýská, tak jako každému v cizí zemi. Ale jinak myslím, že je spokojená. Tady v Brně se jí moc líbí.
Hrál jste také ve Finsku a Švédsku. Co vám dala tato angažmá?
Taky to pro mě byly veliké zkušenosti. Hokej je tam trošku jiný než tady, takže se člověk něco přiučí.
Můžete ty rozdílnosti přiblížit?
Ve Finsku je hokej založený hodně na bruslení a důraznosti, má nejblíž k tomu kanadskému. Mně se tam poměrně dařilo, Turku je krásné město, takže jsem tam byl spokojený. Pak jsem přešel do Švédska, kde je hokej mnohem techničtější a propracovanější. Kvalita je o něco vyšší než ve Finsku, což je dané i tím, že v Elitserien drží jen dvanáct týmů.
Jaké jsou další odlišnosti? Váš spoluhráč Jakub Šindel, který hrál ve Finsku, říkal, že je na tamních klubech hodně znát, že jsou mnohem víc než v Česku závislé na svých fanoušcích. Je to tak?
Je to znát a musím říct, že něco podobného, co jsem tam viděl na stadionech, jsem v Česku zažil až v Brně. Atmosféra ve Švédsku i Finsku je celou sezonu úžasná, to se musí zažít. Fanoušci poctivě chodí, jezdí i ven. U nás se to dá srovnat jenom s Brnem, trochu ještě s Pardubicemi.
Jak jste si vlastně v Kometě zvykl? Jste v ní spokojený?
Mně se tu líbí moc. Zázemí, realizační tým i všechno ostatní je v pořádku, akorát výsledky zatím nejsou takové, jaké bych si představoval. Myslím si ale, že naše hra jde pomalu nahoru. Proti Kladnu jsme divákům ukázali, že hokej umíme, že umíme hrát poctivě zezadu. To samé jsme předvedli i v Třinci, odkud se bez bodu odjíždělo hodně těžko. Myslím, že to bylo malinko nespravedlivé, porážku jsme si nezasloužili.
Mrzela vás hodně?
Samozřejmě. Náš výkon byl hodně dobrý, Třinec je velmi ofenzivní tým a u nich doma se hraje hodně těžko, přesto jsme je ve třetí třetině téměř k ničemu nepustili a sami jsme si pár šancí vypracovali. Ale pak přišla jedna malá chybička a přišli jsme o všechny body. Člověk se s tím těžko srovnává, ale musíme to hodit za hlavu. Teď máme čtyři zápasy doma a podmínkou je ve všech bodovat, abychom se dokázali do půlky sezony dotáhnout na předposledního. Pak uvidíme, co bude dál, ale už je nejvyšší čas, abychom začali pravidelně bodovat.
Do Komety jste přišel na začátku října z Českých Budějovic. Jak jste přijal přesun do posledního týmu tabulky?
Pro mě to bylo vysvobození. V Budějovicích jsem neměl důvěru trenéra a většinu zápasů jsem strávil na střídačce, což není dobře. Hodně mě to poznamenalo a ještě furt se z toho dostávám. Deset zápasů plus přípravu jsem hrál osm minut za zápas a je to na mojí hře pořád vidět. Ale cítím, že jdu taky nahoru, a hodně důležité by pro mě bylo dát konečně gól. V kariéře jsem ještě nezažil takovéhle trápení, musím to prolomit. V Brně dostávámdost prostoru, za což jsem strašně rád, ale se svým výkonem ještě nejsem vůbec spokojený.
Právě na první gól za Kometu jsem se chtěl zeptat. Vyhlížíte jej tedy hodně netrpělivě?
Bylo by hezký ho dát zrovna teď proti Budějovicím, abych jim to trošičku vrátil. Ten příští zápas je pro nás hodně důležitý, musíme potvrdit, že naše forma je opravdu stoupající. Musíme hrát tak zodpovědně jako poslední zápasy a vyvarovat se chybiček, které pořád přichází a brzdí nás. Ale proti prvním zápasům po mém příchodu se to podstatně zlepšilo, naše forma má stoupající tendenci. Jen to musíme potvrdit i body.
V jakém stavu byl brněnský tým, když jste do něj přišel?
Já jsem přišel v době, kdy měla Kometa jeden bod. I když teď to není lepší, v tabulce ztrácíme naopak ještě víc než tehdy. Na klucích je to samozřejmě vidět, atmosféra není optimální, ale na druhou stranu vždycky byla bojovná. Nikdo neskládal zbraně, bylo vidět, že to všichni chtějí prolomit. Částečně se nám to podařilo, jenom škoda, že jsme to nepotvrdili doma proti Litvínovu a teď v Třinci. Pak by byla naše situace v tabulce úplně jiná.
V čem je teď hra Komety lepší než v době největší krize? Pomohla vám tolik hra na tři pětky?
Je pravda, že na tři lajny se nám poměrně daří, odehráli jsme dvě dobrá utkání. Ale ani předtím jsme nehráli tak špatně, třeba v Plzni jsme odehráli solidní zápas a měli jsme šanci bodovat. Největším zklamáním byla domácí prohra s Litvínovem.
Mluvilo se o tom, že Kometě schází fyzická síla. A najednou hrajete na tři lajny, což bývá fyzicky náročnější. Jak to, že to najednou zvládáte?
Musím říct, že pro mě je lehčí hrát na tři lajny než na čtyři. Dostanu se víc do tempa, dokážu se v něm udržet celých šedesát minut a hraje se mi skvěle. Když jsme hráli na čtyři lajny, tak už mi ve třetí třetině docházely síly. Zní to hodně zvláštně, ale je to tak.
Věříte pořád v lepší zítřky Komety? Může se dotáhnout třeba na desáté místo, zajišťující předkolo play-off?
Myslím, že už je vidět, že se zlepšujeme. Ale samozřejmě se nemůžeme koukat tak daleko. Musíme se dívat na týmy, které jsou těšně před námi, a zkusit se na ně dotáhnout. Koukat se někam na desítku pro nás v tuhle chvíli není rozumné, musíme se soustředit na každý zápas, postupně začít získávat body. A uvidíme, jak to dopadne.
