Soutěžní zápas hrál naposled loni v březnu za Spartu. Pracuje na tom, aby další start přidal s Kometou co nejdřív; možná už v neděli proti Zlínu, případně o dva dny později znovu v Brně s Chomutovem.
Nosil jste si v hlavě takový scénář od konce minulé sezony, že do té další zase naskočíte v jejím průběhu jako loni na Spartě?
Nechal jsem tomu volný průběh. S rodinou žijeme v Americe, takže není jednoduché se vydat do Česka za hokejem. Nechal jsem si otevřená vrata, udržoval jsem se v kondici a mohlo to skončit jakkoliv. Nechal jsem tomu zkrátka volný průběh. Dopadlo to tak, že jsem tady v Brně, jsem za to rád a doufám, že důvěru Kometě splatím na ledě.
Čemu jste se v první půlce sezony věnoval?
Hlavně jsem vracel čas rodině a dětem. Dělal jsem tak trochu taxikáře, jak to tak bývá: vozil je ze školy, do školy, na kroužky a aktivity. Taky jsem pomáhal trénovat, protože můj devítiletý syn hraje hokej. Pár výletů tam taky bylo, ale nic velkého. Loni jsem byl v Česku taky sám, takže hlavní bylo vrátit čas dětem.
Nakonec jste se ale rozhodl zase hrát.
Pořád mám motivaci něco vyhrát. Na přelomu roku jsem přes agenta rozhodil sítě, kdyby byl zájem, a Kometa se ozvala jako první. Dohodli jsme se a teď mě zajímá jen zbytek téhle sezony. Náš jediný cíl je titul, kvůli tomu jsem tady a cokoliv jiného by pro nás a pro mě osobně byl neúspěch.
Žene vás snaha vynahradit si nepovedený konec minulé sezony ve Spartě?
Ani ne , k tomu se nemá cenu vracet. Sezona byla nepovedená, cíle byly jiné než realita, ale takový je hokej. Loni jsem poznal, že extraliga je vyrovnaná a že člověk musí být pokorný. Není to lehká soutěž a naskakovat do rozjetého vlaku není nic lehkého. Kór v mém věku. Mám z toho určitě respekt. Doufám, že aspoň ze zkušeností můžu těžit.
Všiml jste si , když jste se připojil ke Kometě, že se j í moc nedařilo?
Až jsem se tomu musel smát, připomínalo mi to loňskou situaci ve Spartě. Přišel jsem, hned druhý den vyhodili trenéra, tým byl taky v rozpoložení, v jakém tady Kometa. Asi to přitahuju. (úsměv)
Kdo je Zbyněk Michálek● Narodil se 23. prosince 1982 v Jindřichově Hradci. Měří 189 cm a váží 95 kg. |
Kdy jste začal cítil, že vám hokej zase chybí?
Asi není hráče, kterému by nechyběl. Pár takových možná je , ale většina z nás je soutěživých, celý život hokej hrála. A já nejsem jiný. Chyběla mi sranda v kabině, pocity vítězství, naštvání po porážkách, když něco nevyjde... to se těžko nahrazuje. Jsem na to zvyklý celý život, jasně že mi to chybělo. Po kariéře bych u hokeje rád zůstal.
Zatím si ji prodlužujete trochu jako útočník Jan Hlaváč, který v zimě přilétá z Floridy a začíná hrát.
(zasměje se ) Kluci, co žijí za mořem a pak skončí v NHL, nemají snadné rozhodování. Můžou jít hrát někam do Evropy, vydržet to pár let od rodiny a třeba začínat sezonu později, nebo skončit úplně. Je to dilema a je to individuální, ale lehké k rozseknutí to není.
Musíte si dávat pozor na zdraví při přechodu z teplé Arizony do české zimy?
Pro tělo je to šok, ale my jsme taky cestovali na sever USA nebo do Kanady a teplota byla z plus dvaceti hned za dvě hodiny minus dvacet, když člověk vystoupil v Calgary nebo v Minnesotě.
Není tělo při přechodu z tepla do zimy náchylnější na zranění?
Zranění, která jsem měl loni, vyplynula z náhody nebo smůly na hřišti. Jestli jsem najednou dostal bombu do hlavy nebo mi někdo pukem vyrazil zuby, to počasí neovlivní.
Zbyněk Michálek na tréninku Komety Brno.
Vy jste pr ý na podzim ve Phoenixu vtipkoval, že dokonce trénujete na návrat do NHL.
(smích) Ale vůbec ne ! To byla samozřejmě jen sranda. Kluci tam před sezonou bruslili a bylo jich tam málo, tak se mě ptali, jestli bych nechtěl jít, aby si mohli zahrát. Že bych se s nimi šel sklouznout. Měl jsem docela dost volného času, tak jsem to uvítal. Potkal jsem novináře, které během těch let znám, a ti se mě ptali, jak se mi daří. Tak jsem ze srandy nadhodil, že trénuju na návrat. V úvahu to nepřipadalo.
Pokud ne v té době, tušil jste v hlavě, že později hrát chcete?
Tenkrát ještě ne. Tehdy jsem se udržoval jen tak, abych netloustnul, abych se trochu zpotil. Nic víc.
Dostal jste se často na led?
Dvakrát nebo třikrát týdně jsem na ledě byl, ale sám vím, že zápasy a soutěže jsou něco úplně jiného. Člověk může chodit na led, do posilovny, dělat cokoliv, ale je to zcela něco rozdílného. Určitě mám z hraní extraligy respekt.
Začlenil jste se ve Phoenixu do party bývalých hokejistů, kteří si tam chodí pro zábavu zahrát?
Jednou týdně tam má zápasy amatérská liga, kterou jsem si zkusil, a pak jsou tam i veteráni. Bývalí kluci z NHL hrají proti sobě. Chodil jsem s oběma skupinama. Není tam žádný fyzický kontakt, ale díky mladým klukům to má tempo.
S kým jste se tam po hřišti proháněl?
Chodí tam plno kluků. Shane Doan, Ray Whitney, Sean Hill, Andre Payette, Chuck Kobasew... Mohl bych jmenovat dál. Je jich opravdu plno. Vždycky tam jsou vtípky a malé sázky, nikdo nechce prohrát. Měli jsme skupinu 25–30 lidí, ne vždycky všichni přišli, ale okruh těch z nás, co tam žijí, se scházel.
Bydlíte stále nedaleko klubu?
Jsem pořád na stejném místě, bez hustého provozu to mám asi 35 minut do zápasové arény. Phoenix je docela rozlehlý.
Zašel jste si i na NHL?
Byl jsem se podívat. V tom nemám problém. Kdykoliv chci, zavolám na klub a oni mi vždycky lístky seženou. Mám v Arizoně dveře otevřené. Nebyl jsem žádná hvězda, dres mi pod strop určitě vyvěšovat nebudou, ale vá ží si toho, že jsem tam hrál, vstříc mi vyjdou v čemkoliv.
Zajímala by vás funkce v organizační struktuře klubu?
Mládí vpřed, tak se to říká, že ? V NHL i jinde mají mladí zelenou, a to jak na ledě, tak v kancelářích. Na rozdíl od Česka, bohužel. Práce by to mohla být zajímavá, ale nevím, jestli jsem na ni už teď připraven. Hokej je celoroční sport, nezná přestávku a já se chci přece jen nyní věnovat rodině.
Co vlastně dělá váš bratr Milan, naposledy reprezentant a hráč Toronta v sezoně 2016/17?
Můj brácha? Nic. Skončil s hokejem ze zdravotních důvodů, věnuje se rodině a taky se rozmýšlí, co dál.
Neláká ho taky si ještě zahrát?
Láká ho to určitě, ale bohužel zdraví mu nedovolilo hrát dál, doktor mu to u ž nedoporučil. Musel skončit. Hodně ho to mrzelo a dál i mrzí, ale zdraví je jen jedno, život má před sebou a nemohl dál riskovat. Posledních pár let ho zdraví trápilo a jenom ho obdivuju, že to všechno překousnul. Šel přes bolest, v nejlepší lize světa svého času hrál na jedné noze. Spousta lidí ani neví, čím si procházel, a je to škoda, protože kariéru měl parádní. Mohl to dotáhnout o hodně dál, ale jsou jiné priority než hokej.
Platí pořád, že hráč, který chce z NHL odejít, musí vyplnit výstupní formuláře, a pak je teprve s jeho kariérou konec?
Přesně nevím. Většina kluků musela nějaké papíry vyplňovat, ale ani jsem to přesně nezjišťoval, ani jsem žádné zatím nevyplňoval.
Vybavíte si z působení v NHL Petera Muellera, s nímž si v Kometě zahrajete?
Samozřejmě! Rád jsem ho tady viděl, navíc Peter v Arizoně pořád žije, takže jsem ho tam potkal i v létě, byli jsme spolu na ledě. Jsem rád, že se mu daří. Peter je super hráč a myslím si , že kdyby ho tenkrát nepotkaly zdravotní problémy s hlavou, neměl ty otřesy mozku, že ještě mohl NHL hrát. Hráč takových kvalit české extralize jen prospěje. Má parádní střelu, gól um í dát.
Byl takový vždycky, nebo k tomu musel dospět?
Vždycky byl střelec. Pamatuji si , že byl draftovaný v 1 . kole ve stejný rok jako Martin Hanzal. Hanzi byl takový tank, buldok s velkým důrazem do brány. Peter byl technický hráč se super zakončením. Hned v první sezoně se mu mimořádně dařilo, pak to šlo trochu dolů, ale talent byl vidět už v osmnácti.
