„Zlín byl první volba. Agentovi jsem řekl, že je to moje priorita. Jsem tady doma, mám to tady rád, lidé jsou fantastičtí, takže jasná volba,“ říká útočník, jenž oslaví v červenci třicáté narozeniny.
Ale měl jste nabídky odjinud, že?
Něco bylo, ale to už teď je úplně jedno.
Co by se muselo stát, abyste přestoupil ze Zlína?
Nevím. Asi by to tady muselo spadnout. (úsměv)
Měli k tomu co říct váš otec a strýc?
Bavili jsme se, co a jak. A ve všech směrech vyhrával vždy Zlín, takže nebylo co řešit.
Obrazně řečeno, nevydědili by vás, kdybyste odešel?
To zase ne. Akorát taťka říkal, že jsem si hokej zkusil v Kanadě a jestli chci jít pryč, nebo ne, je na mně. Ale že pro něho je Zlín vždycky jednička. Pokud to bude možné, chtěl bych tady dohrát extraligovou kariéru.
Zmínil jste Kanadu. V zámoří teď rezonuje kauza šikany v juniorských týmech. Zažil jste ji také?
Měli jsme parádní starší hráče, spíše nám šli vzorem. Samozřejmě vtípky byly. Museli jsme se třeba projít po obchoďáku v ženských šatech, ale to jsem bral jako srandu. Překvapilo mě, že se něco takového dělo.
Jak hodnotíte loňskou sezonu? I přes zdravotní trable se vám povedla, že?
Musím říct, že ano. Na začátku jsem měl zlomený kotník, potom jsem dostal pukem do obličeje. Nakonec jsem se z toho nějak vyhrabal. Pan Svoboda (staronový trenér)dal naší lajně spoustu prostoru a my jsme mu důvěru vrátili.
Co bylo obratem k lepšímu?
Hodně mi pomohlo, že jsem šel do lajny k Tondovi Honejskovi a Kubovi Šlahařovi. Oba jsou parádní hráči a také oni mě nakopli nahoru.
V čem jste si tak sedli?
Na ledě má Tonda oči všude, Šlahy je výborný bruslař a já jsem ten, který do všeho vletí a puky vybojuje. Rozumíme si i mimo led. Děláme spolu různé blbosti, zajdeme na pivo, všichni máme malé děti, všechno konzultujeme.
Roli tahouna týmu berete?
Roky ubíhají, hraji tady desátou sezonu, zodpovědnost tady je, takže to tak má být.
 |
Už jste hodili za hlavu minulou sezonu, která tak smutně skončila kvůli koronaviru?
Mrzelo to, ale před námi je nová a máme před sebou další cíle a po nich jdeme.
Máte po zkrácené sezoně o to větší chuť do hokeje?
Už se dlouho netrénuje na ledě, všichni se těší. Vyhlížíme start, už aby to začalo. Suchá příprava byla stejně dlouhá, ale volno předtím bylo delší. Na zápasy už může chodit dva a půl tisíce lidí a doufám, že se to postupně rozvolní, takže naplníme ochozy.
Kvůli zranění ramene jste přišel o úvodní dva týdny přípravy. Co se stalo?
V posledním zápase v Olomouci jsem si vykloubil ruku. Rameno spravil menší zákrok, nic hrozného. Byl plánovaný, už měl přijít rok předtím, ale odkládal jsem ho.
Kolikátá to byla operace?
Ježíšmarjá. Nevím. Je toho moc. Ramena, kolena, obličej, zápěstí... Ještě zuby mám svoje. (úsměv)
I bez sestupu je o co hrát, tvrdí trenér zlínských hokejistů Svoboda |
Jaká bude sezona bez sestupu?
Myslím, že úplně stejná. Hraje se o vítězství, nehraje se o to, kdo bude dole. Já dole být nechci a doufám, že nebudeme. Udělám pro to všechno. Tlak bude pořád stejný. Fanoušci, trenéři, vedení, všichni nás chtějí vidět v play off. Na tom se nic nemění.
Odešly opory Freibergs a Claireaux. Jak moc budou chybět?
Jsou to zkušení hráči, Val (Claireaux) dal loni týmu impulz. Ale každý hráč se dá nahradit a máme dost zkušené mužstvo, abychom do play off postoupili.
Tým je tvořený prakticky jen odchovanci. Jak to vnímáte?
Známe se dlouho, od žáků, někdo se přidal od dorostu. Jeden kope za druhého a tím se ještě více semkneme.
