O gólmanech se říká, že jsou nejdůležitějšími postavami svých týmů. Úspěšnými zákroky i nejrůznějšími zaváháními zásadně ovlivňují výsledek zápasu. Jsou pod tlakem i bez dotírajících útočníků ve svém brankovišti.
„Jak by se vám líbila práce, kde se pokaždé, když uděláte sebemenší chybu, rozbliká červené světlo a lidé bučí,“ glosoval náročné řemeslo legendární Kanaďan Jacques Plante.
Když se k zápasovému vypětí přidá pocit křivdy, frustrace nebo provokace, jeden snadno „přestřelí“ a máchne po soupeři hokejkou, plácne ho po zádech vyrážečkou, strčí do rozhodčího. Jde o pochopitelné reakce, přesto nepřípustné.
Když gólman nedochytáPřípady z posledních let, kdy pro brankáře skončil mač předčasně
|
„Nejde o adekvátní reakci, to bych byl blázen, kdybych něco takového tvrdil,“ uznává Orct.
Trenér litvínovských gólmanů zároveň vysvětluje, že přílišná hrubost z brankářovy strany je zpravidla až odpovědí na předchozí dění. „Nepřijde jen tak sama od sebe. V mém případě šlo pokaždé o reakci na nějaký souběh událostí,“ říká muž, který míval pověst bouřliváka a mimo jiné si odpykal sedmizápasový trest za napadení sudího. „Býval jsem hrozný magor, asi největší v lize,“ myslí si.
„Nejsem na to pyšný, nechlubím se tím. Je to ale minulost. Své kluky, které mám na starosti v Litvínově, se snažím vést k tomu, aby se zkratů vyvarovali,“ dodává.
Orct není sám, kdo by rád viděl co nejméně přešlapů. Co k tomu může přispět? „Pomohlo by, kdyby si rozhodčí víc hlídali určité hráče. Nebudu je jmenovat, v každém týmu je jeden, maximálně dva, kteří si počínají na brankovišti pokaždé stejně. Tváří se nevinně, že jde o nehodu. Na gólmanovi soupeře si rádi poleží, klidně mu dají loket, otřou se mu o hlavu a podobně.“
Jednoho přesto jmenuje. „Čermák mezi ně patří. Ví to o něm každý,“ říká na adresu brněnského kapitána Leoše Čermáka.
Pöpperle, zalehnutý známým provokatérem, se v neděli neudržel. Za bodnutí holí dostal tři zápasy. „Pokud se Čermákovi nic nestalo, přijdou mi tři zápasy moc,“ tvrdí Orct.
Pöpperle okamžitě věděl, že udělal hloupost a že zbytečně oslabil mužstvo. To samé bylo vždy jasné Orctovi: „Pokaždé jsem hned věděl, jaký jsem vůl. První reakce sice byla, že za všechno můžou ostatní, ale hned vzápětí mi došlo, že jsem magor.“
Maska brankáře Zdeňka Orcta z Ústí nad Labem
Mrzelo ho, že nechává, coby klíčová figura, spoluhráče ve štychu. Vyčítal si, co provedl. Nepříjemná slova poslouchal také ze strany koučů.
.„Pamatuji si, že jednou jsem se bál, že mě v kabině normálně zbijí,“ vzpomíná na ostrou konfrontaci s trenéry Josefem Beránkem starším a Ivanem Hlinkou. Nakonec zůstalo u nadávek. “Neskutečný průklep," dodává.
Když emoce vyšumí, z gólmanských úletů, pokud nevedou k závažnému zranění protihráče, se v hokejové kabině stává úsměvná historka. „S odstupem se tomu smějeme,“ říká respektovaný odborník, který přispěl k vzestupu Pavla Francouze.
Na zkraty se podle něj nedá zapomenout, časem se ale tupí hrany a z nepříjemných výčitek se stává pobavené zakroucení hlavou. Stejný přístup má i legendární Dominik Hašek a patrně si jej osvojí také Pöpperle.
Stane se suspendace za faul na Čermáka pro něj ponaučením?
Možná, byť historie praví, že někteří gólmani mají sklon k recidivě. Orcta nevyjímaje. “Samozřejmě, že jsem si říkal, že to už neudělám. A stejně jsem to předvedl znovu."
