V létě ještě znovu tvrdě makal, aby byl i v jednačtyřiceti letech připravený po postupu v rodném Přerově na první ligu. Jenže nakonec útočník Zdeněk Sedlák oznámil konec kariéry. Upřednostnil trénování zlínské mládeže. „V hokeji jsem si užil každou sezonu,“ řekl klubovému webu Zubrů.
Za Přerov nastoupil naposledy ještě v přípravném utkání na sezonu proti Šumperku. A jako kapitán dovedl tým k vítězství. O konci však uvažoval už po dubnové kvalifikaci o první ligu. Jenže po baráži si odpočinul a zase dostal chuť do hokeje, avšak práce trenéra a profihokejisty jej vyčerpávala.
„Bylo to už pro mě náročné. Ráno jsem byl od šesti na ledě s klukama ve Zlíně, pak rychlý přejezd do Přerova, odpoledne další trénink, takže jsem byl čtyři hodiny na ledě. Už to prostě nešlo zvládat a musel jsem se rozhodnout. Zvolil jsem cestu, že se budu věnovat trenérské práci,“ popsal složité dilema.
Jestli mezi jeho svěřenci roste nový Čajánek, Leška nebo Holík, si netroufá odhadovat. „Na to je ještě strašně brzy. Podle mě je zlomový bod v sedmnácti letech.“
K trénování se dostal přes svého syna, který hraje za zlínské deváťáky. Doprovázel ho na stadion a už tam zůstal. „Malý rostl, ale já zůstal u malých dětí. Baví mě to,“ přiznal. „Můžu se věnovat tomu, co jsem dělal celý život. Chci dál trénovat děti a sleduju svého syna. Věřím, že to dotáhne dál než já.“
Jako přerovský rodák byl velkou oporou týmu Zubrů. Pravidelně mu dodával kanadské body. V bohaté kariéře oblékal také dres extraligových klubů Zlína, Třince, Opavy, Plzně či party. Nejvyšší soutěž si poprvé zahrál ve Zlíně v ročníku 1992/93, naskočil do ní spolu s Radkem Bonkem či Michalem Groškem.
Působil také v zahraničí – ve Finsku, Švýcarsku, Bělorusku, Rakousku, Dánsku nebo Itálii. „Nejvíc se mi líbilo ve Švýcarsku a Finsku. Vždycky to byly dobré sezony a šel jsem dál. Nemůžu říct proti žádnému státu ani popel.“
„Mrzí mě, že nemám z mistrovství světa ve Švédsku medaili, ale jsem vděčný i za to, že jsem tam vůbec hrál.“ |
V roce 2002 dokonce reprezentoval Česko na mistrovství světa ve Švédsku. Národní tým tam ale po třech titulech v řadě skončil pátý, protože ve čtvrtfinále nestačil na Rusko (1:3). „Mrzí mě, že nemám medaili, ale jsem vděčný i za to, že jsem tam vůbec hrál,“ podotkl. „To byl můj vrchol kariéry. A ještě když jsem hrál mistrovství světa dvacítek,“ zmínil.
Do Přerova se vrátil v roce 2009. A pomohl ho dostat do profesionální soutěže. „Je to nádherné. Přerov si postup zasloužil a je vidět, že můžeme být v první lize rovnocenným soupeřem, jen to bude chtít trošku pokoru a nemyslet si, že když vyhráváme v přípravě, půjde to stejně i v sezoně, která bude dlouhá.“
Zubři tak po postupu potřebují ještě posílit soupisku, která však vypadá slibně, což potvrzují i zdařilé výsledky v přípravě. „Chtěl bych poděkovat Zdeňkovi za to, co pro tým a přerovský hokej udělal. Je to pro nás oslabení mančaftu, proto musíme dál skládat sestavu a hledat vhodné hráče,“ prohlásil trenér David Kudělka.
Kdyby snad bylo s přerovským nováčkem nejhůř, Sedlák bude nachystaný. „Klukům jsem řekl, že jestli nebudou vyhrávat, tak se vrátím,“ usmál se. „Ale soudě podle výsledků v přípravě o to nestojí.“
