Zatímco Kometa od té doby vyletěla mezi zavedenou extraligovou špičku, u šedesátiletého chlapíka z Hranic by dál mohlo platit: pokud chcete z podceňovaného souboru vymáčknout maximum, angažujte Veneru.
Už třetí sezonu stojí na střídačce Olomouce, která nyní v play off řádně trápí suverénní vítěze základní části z Plzně. I v úterý podala kvalitní výkon, byť prohrála 0:2 a v sérii ztrácí 1:3.
S týmem sídlícím v promrzlé Kohoutí plecharéně, kterak klub sám svému stadionu přezdívá, chce navázat na předchozí trenérské úspěchy. Venera ke stříbru v nejvyšší soutěži kromě Brna dovedl i Zlín (1999) a Karlovy Vary (2008). Pokaždé si za svoje počínání vysloužil ocenění pro nejlepšího trenéra extraligy.
I to je známka, že slavil úspěchy s mančafty bez zlatých vidin a výrazných hvězd. „Když je takových hráčů moc, mají potom málo času na ledě, což je kontraproduktivní,“ upozorňuje zkušený trenér. „Když to řeknu zjednodušeně, moje ideální představa o skladbě je výrazná první pětka, která má přednostní právo na přesilovky. Potom velice slušná druhá a třetí lajna a čtvrtá z perspektivních mladíků, kteří umí přitlačit.“
Přiznává, že v Olomouci, která se od postupu mezi českou smetánku řadí mezi nejskromnější kluby, by si uměl představit údernější elitní formaci. Přesto Venerova parta už dvakrát pronikla do play off, Hanáci se stali jedním z nejméně oblíbených soupeřů v soutěži.
„Jsou urputní, dobře brání, strašně těžko si proti nim vytvoříte šanci,“ pronesl například plzeňský bek a čtvrtfinálový sok Michal Moravčík.
Venera se označení defenzivního celku a nálepce kouče-betonáře brání. „Usmívám se, když to čtu. Někteří lidé jen opakují, co někdy slyšeli,“ prohodí olomoucký kouč a vybízí k podrobnějšímu průzkumu statistik.
„Za základní část jsme měli víc střel na bránu než třeba Kometa, Plzeň, Hradec a další týmy. Je ale pravda, že gólů dáváme málo, ale to už je záležitost produktivity. Taky by bylo zajímavé zjistit, kolik fanoušků raději vidí výhru 2:1 než porážku 6:7,“ míní Venera, jenž se v branži extraligových koučů pohybuje už dvě desetiletí.
Jeho nadšení pro hokej se nemění. „Nikdy jsem to neměl tak, že zavřu dveře stadionu a vypnu,“ líčí. Vsaďte se, že si dnes zapne televizi a bude sledovat další čtvrtfinálovou sérii Třinec - Pardubice.
„Je to už i profesní deformace. Dívám se na to z pohledu systémových záležitostí, jak konkrétní situaci řešit nebo neřešit. Jestli bychom byli schopní to takhle udělat,“ přibližuje. „Když sleduju zápas, nerad se s někým bavím,“ dodá druhý nejstarší kouč ve čtvrtfinále play off.
O pět let víc má jen hradecký kouč Sýkora. „Vnímám to, když mi to někdo připomene. A někdy mi to připomene i tělo, že stárnu,“ usměje se. „Čím dál hůř snáším i porážky a neúspěchy. Dřív jsem ráno vyskočil a řekl: ‚Sakra, dobrý!‘ Teď to ve mně hlodá dýl.“
Pozoruje také nastupující generaci trenérů - libereckého Pešána, vítkovického Petra nebo koučující majitele Straku z Plzně či Zábranského z Brna. „U nás se říká, že nejsou trenéři, ale já znám spoustu mladých a šikovných v klubech, kteří hrají někde krajské přebory,“ podotýká Venera.
„Trošku mě mrzí, že se nedostanou k extralize. Určitě bych jim dal alespoň větší prostor k diskusi o českém hokeji, když se předělávají mládežnické soutěže. Nejsou vidět, ale svoji práci dělají dobře. Jen nemají štěstí a nedostali šanci.“
To Venera ji dostal. A poslední roky z Olomouce buduje stabilní extraligovou adresu.
Bude na Hané pokračovat? „Člověk má nějaké představy, ale budu to řešit po sezoně,“ říká tajemně.
