"Začala sezona a já mám sedm zraněných hráčů," spustil Vůjtek. "Já osm," přidal se Říha. "Mně se zranilo sedm útočníků." "Já mám už jen tři beky."
"Tak já ti nějaký dám a ty mi dáš útočníky," nabídl s úsměvem Vůjtek. Kdyby to bylo možné, asi by si i plácli. Ale přece jen jsou jejich týmy městskými rivaly.
Vůjtek i Říha na angažmá do Moskvy nastoupili v prosinci, tedy v průběhu minulé sezony. Ani pro jednoho přitom nešlo o poznávání nového hokejového světa.
Starší z nich, Vladimír Vůjtek, dokonce už s Jaroslavlí ruskou Superligu dvakrát vyhrál. Přesto i pro něj je tato sezona něčím novým. Jeho Dynamo i Říhův Spartak se totiž staly součástí Kontinentální ligy.
Kolikrát jste se za tu dobu, co jste oba v Moskvě, takhle sešli na pivu?
Říha: Tak dvakrát do měsíce.
Vůjtek: V přípravě jsme se teď ale nepotkali vůbec. Takže v nové sezoně takhle spolu sedíme poprvé.
Co tak nejčastěji probíráte?
Říha se hlasitě rozesměje.
Vůjtek: Záleží na tom, jestli jsou s námi manželky (smích).
Říha: O čem my se tak můžeme bavit.
Když jste si k sobě přisedli, tak jste si začali stěžovat na zraněné hráče.
Říha: Teď jo: všichni trenéři, i ruští, najednou zjistili, že nová pravidla nejsou nic světoborného. Můžete postavit 21 hráčů, z toho musí být jeden mladý. Takže vlastně hrajete na šest beků a dvanáct útočníků. A na soupisce můžete mít jen 25 hráčů, což je hrozně málo.
Na celou sezonu?
Vůjtek: No, oni se můžou měnit, ale správně by jich víc být nemělo.
Říha: Ani na tréninku.
Vůjtek: K tomu si můžete brát mladé hráče z béčka, ale tam hrají jen dorostenci.
A jak je to s cizinci? Můžete jich mít pět, když máte zahraničního brankáře, tak jen čtyři, protože ten se počítá za dva. Ale co když se někdo z nich zraní?
Říha: Cizinci jsou čtyři, a když je gólman, tak tři, ne?
Vůjtek: Ne, s gólmanem čtyři. Ale třeba v Ufě mají čtyři cizince do pole a teď si koupili gólmana. To se nesmí, ne?
Říha: Ale ano, můžeš ho však postavit jen v 65 procentech zápasů.
Vůjtek: Ne, když máš brankáře, tak můžeš mít jen tři cizince do pole. A ty máš čtyři.
Říha: Tak jednoho nepostavíš.
Vůjtek: Ty ho ale nesmíš mít ani na soupisce.
Říha: Můžeš.
Vůjtek: Nesmíš.
Říha: Mně řekli, že můžu. Proto jsme brali (českého brankáře) Pruska, jinak bychom ho nemohli vzít.
Vůjtek: Taky nemohli.
Říha: Proč by mi to tedy povolili? Na soupisce mám všechny, tři Slováky, Fialu i Pruska.
Vůjtek: Tak to prohraješ kontumačně, až to řeknu tam tomu... Vlastně jsem chtěl, aby mi to Miloš dneska vysvětlil, jak mohli ještě Pruska vzít.
Říha: Ptal jsem se, jestli je to možný... Navíc Prusek je tady jen na dva měsíce, než se uzdraví náš první gólman Kočněv.
Vůjtek: V Česku psali do Vánoc.
Říha: Na dva měsíce. Sice jsme ho podepsali na rok, ale bude tu jen dva měsíce. Ani nevím kvůli čemu.
Vůjtek: Protože nesmíš mít dva cizince v brance.
Vůjtek: Dělal je nějaký Kanaďan z NHL. Na Rusko se nehodí – hraje se rychleji, pro hráče náročněji.
Říha: K tomu na širším kluzišti. Na to prostě potřebujete víc hráčů.
Trpělivost na zkoušení asi v ruských klubech není, že?
Říha: Ve Spartaku zatím je. Ale když se začne prohrávat a mužstvo je na dně tabulky, trpělivost nemá nikdo na světě.
Zřejmě narážíte na Pardubice, kde jste loni skončil.
Říha: Tam už vůbec ne.
Zanevřel jste na ně?
Říha: Proč? Měl jsem tam krásné sezony. Jiný problém je, že neúspěch hodí na jednoho člověka.
V Rusku se může kouč víc spolehnout na podporu klubu?
Říha: Tady v Rusku se k nám chovají trošku líp. V Česku je trenérská práce znevážená, tady vážená. Když přijdu na Dynamo, je tam Láďa člověk, kterého si všichni váží. I já už mám postavení podobné.
Takže?
Říha: Tady vlastně při práci odpočíváme. Hráči dělají to, co po nich chceme. To je balzám na duši.
Vůjtek: Tady se nechodí nahoru říkat, že trénink byl dneska moc těžký. Rusové museli vždycky tvrdě pracovat – kdo se nepodřídil, vypadl z mančaftu. A nikam se nedostal. A jsou na to zvyklí i teď. V Jaroslavli jsem měl hráče, který se po devíti letech vrátil z NHL. Když jsem se ho ptal, jestli trénink nebyl moc náročný, odpověděl: "To je váš problém. Já jsem tu od toho, abych pracoval."
Čeští hráči o ruských říkávají, že občas reptají a urážejí se jako ženské.
Říha: To říkají naši hráči. Problém je jiný. Rusové jsou individualisti, výborně kondičně připravení, ale udělat z nich tým je složité. Pořád chtějí hrát sami, taktika je moc nezajímá. Když se vám povede udělat soudržný tým, můžete být spokojený.
Stmelují hráči v Rusku partu tak jako v Česku, že si třeba zajdou společně někam na pivo?
Říha: Láďa může potvrdit, že pořád žijí ve strachu z trenérů. A myslím, že to ani neumějí.
Vůjtek: Třeba na mé první štaci v Jaroslavli to držel prezident klubu hodně tvrdě. Byla tam disciplína a pořádek, drželi při sobě i jako parta. Proto se nám tak dařilo.
Pane Řího, zavřel jste před zápasem s Mytišči hráče na bázu?
Ano, ale proto, že teď v začátku sezony se hraje každý druhý den. Jinak to nedělám. Už mají doma lepší zázemí než my na báze.
I demokratický trenér Vůjtek zavírá hráče před zápasem na bázu, aby měl jistotu, že dorazí kvůli moskevským zácpám včas.
Říha: Není to jednoduché, když vám hráč jede na každý trénink dvě hodiny tam i zpátky.
Vůjtek: U nás je to i tím, že jsme v Lužnikách v nájmu a hrajeme tam jen zápasy. I rozbruslení před utkáním máme ještě na báze. Jinak by hráči strávili pět hodin v autě.
Zase mají klid třeba od dětí.
Vůjtek: To býval jeden z hlavních důvodů. Hráči neměli ještě takové finanční podmínky, takže bydleli s rodinami v malých bytech.
Říha: Proto je už nechávám spát doma. Mají velké peníze, váží si jich a vědí, jak se chovat před zápasem. Neexistuje jako dřív, že byste je zavřeli na bázu a oni se tam opili.
Měli jste s hráči i vy problémy?
Říha: Trochu v Chimiku, ale nebylo to nic strašného. My pořád vykládáme, že Rusové pijou, ale u nás je to třikrát horší.
A co CSKA, který jako armádní klub proslul tvrdou disciplínou?
Vůjtek: Už i ten (kouč) Bykov to trochu bere víc po evropském stylu.
Říha: Ale na té báze tráví pořád ze všech oddílů nejvíc času.
Vůjtek: Bykov hrál sice dlouho ve Švýcarsku, ale asi pořád nevěří ruské mentalitě a chce mít kontrolu. Navíc je otázka, jak báza vypadá. Třeba v Kazani vypadala jako budova ROH z roku 1948.
Jak vidíte srovnání NHL a KHL? Může se jí ruská liga přibližovat?
Říha: Něco podobného by měli Rusové zavést, ale vlastním způsobem. Dělat stejná pravidla nejde.
Vůjtek: Letos zavedli tripy, to je výhoda. Než letět sedm hodin do Chabarovska a pak se vracet zpátky do Moskvy, to je lepší odehrát na cestě víc zápasů v řadě.
Uvažovaly vaše kluby, že získají Jaromíra Jágra, když se začalo mluvit o jeho konci v NHL?
Říha: U nás ne.
Vůjtek: U nás si to jen novináři vymysleli.
Jak ho budou vaše týmy bránit?
Říha: Toho stejně nikdo neuhlídá.
Vy jste na něj už na přípravném turnaji nasadil osobní obranu?
Říha: Ne, to ne. Ale náš obránce ho dvakrát nádherně trefil bodyčekem, Jarda si do něj najel. A už mi volal, že jsme ho chtěli zlikvidovat (smích).
Pohádali jste se?
Říha: Ne, naopak. Už před zápasem jsme se bavili. Já jsem chtěl něco přivézt, protože on letěl po utkání domů. Jarda říkal, že mi to doveze, když je porazíme. Po zápase na mě mával: "Dovezu, neboj."
Co dalšího na Jágra vymyslíte?
Říha: Je to těžký, váže na sebe dva tři hráče. On tady góly dávat nebude, bude přihrávat Klepišovi s Rosou. Problém Omsku je, že Jardovi chybí obránce, který by mu vyhověl.
Jste rádi, že Jágr v Rusku je?
Říha: Já ano. Trénovat v soutěži, kde je takový hráč, to povznáší i naše jméno.
Hráči otevřeně přiznávají, že do Ruska chodí kvůli penězům. Co vy?
Říha: Peníze jsou hezký. Ale mně se líbil i ten nový impulz.
Vůjtek: Já byl v jiné situaci. Když jsem přišel poprvé, peníze ještě nebyly takové – spíš jsem chtěl ukončit trenérskou kariéru. Rusko mě lákalo, chtěl jsem to zkusit. K tomu jsem si časem vydělal i slušné peníze. Navíc nemusím chodit do banky, jestli mi přišly, už jsou seriózní. Teď už jsou pro mě peníze druhořadé. Cítím, že mě tady ta práce baví.
