Prohrávali jste 3:1 na zápasy. Uvědomil jste si ráno, že za Spartu možná nastoupíte naposledy?
Napadlo mě to, ale věřil jsem, že sérii protáhneme. Nechtěli jsme se nechat smést 4:1.
Byli jste v kritické situaci. Změnili jste něco na svých zvyklostech?
Zbourali jsme všechny rituály. Přeházeli pořadí při nástupu na led, zase jsme hladili maskota Méďu Béďu, který předtím ztratil důvěru.
Vy osobně naskakujete spíš jen příležitostně. Jak to nesete?
Hrozně. Byl jsem zvyklý být pořád na ledě. Teď tam jdu šestkrát nebo sedmkrát na dvacet vteřin. To je vražda. Když si člověk nevěří, vypadá tam trapně. Kluci mi pomáhají, abych s mančaftem žil, ale není to nic příjemného.
Pět minut před koncem jste byl vyloučen za posunutí branky. V ten okamžik jste se z kladného hrdiny mohl proměnit v psance, že?
To jo. Zakopnul jsem a nestačil jsem se vyhnout.
Jak vám bylo na trestné lavici?
Připadal jsem si hodně malinkatý. (smích)
Myslíte, že vám gól pomůže k lepšímu místu v sestavě?
To záleží na trenérovi. Moc tomu nevěřím.
